Recenze

Někdy ani plavec neuplave…

Luxor24. 3. 2015Žádné komentáře0592

Vše začíná na počátku 80. let, kdy v syrském Damašku zjišťuje agent CIA (říkejme mu podle jeho oblíbené sportovní disciplíny třeba Plavec), že je v pěkné šlamastyce. Zapletl se do osobního vztahu, který je s jeho prací neslučitelný, navíc se mu narodila dcera…. Chce se vypařit, aby neohrožoval budoucnost svých nejbližších, v tu chvíli ale matka jeho dcery zahyne při výbuchu bomby v autě. Plavec odnese dítě na velvyslanectví a sám Sýrii rychle opustí. Na dítě ale nemůže zapomenout. Následují další tajné operace na blízkém Východě, v Afghánistánu, Libanonu či Iráku. Plavci se postupen času začínají zajidat nové metody práce americké špionáže, outsourcing některých činností na soukromé firmy, který vede k brutalitě při vyslýchání zajatců. Plavec končí v nečinnosti v ústředí CIA a zdá se, že se jeho kariéra chýlí ke konci.

Ve Švédsku na venkově zatím v péči prarodičů dospěla jeho dcera Klara. Vystudovala práva a po nevydařeném vztahu se spolužákem pracuje jako asistentka v Evropském parlamentu. Jednoho dne se ale její bývalý přítel nečekaně objeví a potřebuje Klařinu pomoc. Jde po něm neznámá ozbrojená skupina, která se ho pokouší zlikvidovat. Náhodou se dostal k přísně tajným vojenským informacím, a to ho může stát život. Společně s Klarou se vydávají na cestu, která je protáhne půlkou Evropy – hledají další důkazy, snaží se objasnit situaci a přitom se musejí skrývat. Netuší, že ozbrojenci mají silného spojence, mladého lobbistu George, který touží po penězích a kariérním postupu. Georgovi poměrně dlouho trvá, než pochopí, komu pomáhá a co všechno dává v sázku. Podaří se Klaře uniknout? Kdo jsou ozbrojení muží? Zasáhne Plavec a zachrání svou ztracenou dceru?

Kniha je psána velmi zajímavě a dynamicky, z pohledu čtyř hlavních hrdinů: Plavce, Klary, George a bývalého přítele Mahmúda. Jejich vstupy se střídají, děj se v první části knihy často vrací do minulosti, osudy všech hrdinů se začínají prolínat až postupem času. Každý z vypravěčů má nějaké tajemství, které vyjde najevo až v průběhu děje a které objasňuje jeho motivaci a chování. Vyloženě kladným hrdinou není nikdo, nejsympatičtěji pak mezi všemi působí Klara, na kterou se také v závěru knihy soustředí veškerá pozornost. Můžete se těšit na různorodá prostředí – na jedné straně exkluzivní prostředí evropského Bruselu a jeho institucí, na druhé pak švédský venkov, blízkovýchodní destinace, ve kterých působí Plavec či levné hotely a evropská nádraží, kde se při útěku nejčastějtěji vyskytují Klara s Mahmúdem. Čtenář se dočká přesřelek i honiček, nechybí ale ani pikantní historky ze zákulisí evropského parlamentu nebo popis práce tajných služeb. Najdou se i vtipné momenty, pobavila třeba spolupráce s nezletilou holandskou hackerkou z dobré rodiny. Nechci prozrazovat samotnou zápletku, jen musím říct, že mě trochu zklamala, přišla mi až moc prvoplánová a “politicky korektní”. Ale asi jsem zmlsaná seriály jako je Homeland, či thrillery Fredericka Forsytha.

Suma sumárum, Joakim Zander (zatím) nepíše jako Graham Greene ani Frederick Forsyth, ale i tak je Plavec kniha, která se skvěle čte a která určitě vzbudí zájem. Ve Švédsku se stala bestsellerem a práva k vydání zakoupilo více než 20 dalších zemí. O Joakimu Zanderovi ještě uslyšíme.