Cara Hunterová přichází s prozatím třetím dílem série, v níž vystupuje charismatický inspektor Adam Fawley. I když jsem vstoupila do rozjetého vlaku a tento příběh nazvaný Není úniku je prvním, který v sérii čtu, troufám si říct, že se jedná o nejemotivnější kauzu, kterou Fawley doposud řešil.
Z hořícího domu jsou vyneseny dvě děti. Tříletému chlapečkovi už pomoci nelze, jeho starší desetiletý bratr je ve vážném stavu odvezen do nemocnice. Vypadá to, že po rodičích se slehla zem. Otec, který má být na konferenci, nezvedá telefon a matka chlapců je také nezvěstná. Tragédie se odehrává v období Vánoc, nejcitlivější době celého roku. Ani tým inspektora Fawleyho to nemá jednoduché. Adam řeší osobní partnerskou krizi a jeho spolupracovníci zase své pracovní i soukromé záležitosti. Všechno musí jít stranou kvůli požáru v domě Esmondových, který hasiči navíc vyhodnotili jako žhářství. Podaří se detektivům vypátrat motiv i pachatele a zjistit, kde je zbytek rodiny?
Cara Hunterová si pro své příběhy zvolila neobvyklý modus vypravování, který je svým způsobem geniální. Nevypráví děj chronologicky, ale vrací se i do minulosti a to dost zajímavým způsobem – jednou je to o týden zpátky, podruhé zase o rok, potřetí o tři měsíce, záleží na tom, jak potřebuje konkrétní události zasadit do souvislostí s vyšetřováním. Zpočátku to působí mírně chaoticky, ale jakmile se chytíte a naladíte se na autorčin styl, zjistíte, že vše má svou logiku a zapadá do sebe.
Můžeme říct, že způsob, kterým Cara Hunterová píše, jde s dobou, je interaktivní. Text prokládá novinovými články, výňatky z internetových diskusí, které jak víme, bývají někdy hodně výživné, nechybí ani policejní zprávy, výslechy podezřelých, a to vše dotváří autenticitu typického policejního případu.
V příběhu knihy Není úniku se vyskytuje větší množství osob, kromě obětí a podezřelých je to i policejní tým kolem inspektora Fawleyho. Nejsou to anonymní postavy, spisovatelka se na ně soustředila i z hlediska osobního a každému vtiskla jedinečný charakterový rys, čtenáři se tak s nimi mohou ztotožnit, zjistí, že mají stejné problémy jako většina obyčejných lidí a nejsou jen vyšetřovateli bez citů.
I když jsem četla třetí díl, tedy Není úniku, jako první, vůbec to nevadilo, hlavní zápletka točící se kolem požáru a motivu je jasná, dobře se orientuje i ve vedlejších dějových liniích soustředěných kolem Fawleyho a jeho kolegů.
Cara Hunterová je trefou do černého, nemáte-li dost charismatických policistů a vaše nervy visí na ocelových špagátech. Přece jen detektivky, v nichž jako oběti vystupují děti, jsou po emoční stránce nesmírně náročné, o to víc si pak můžete cenit toho, co ve svém životě máte.
Barbora Javorková
