Nebezpečné a hladové

Hunger Games při svém příchodu na plátna kin nezaznamenaly kdovíjak přívětivě otevřenou náruč kritiků a recenzentů. Přesto už tehdy start adaptace oblíbené knižní trilogie Suzanne Collins představoval svěží vítr. Fantasy řádně říznutá tématem totalitní moci měla cool vzhled prostředí i kostýmů, o několik poutavých základních hudebních motivů se postaral James Newton Howard a v čele stanula stoupající hvězda Jennifer Lawrence. Ta nejen může upoutat oko muže, ale především nabízí dostatečně vyzrálé herectví, které posiluje skryté plány příběhu, díky nimž Hunger Games rozhodně nejsou jen tak ledajakou popcornovou zábavou pro náctileté.

Přesto až druhý díl, když na režijní křeslo usedl Francis Lawrence, vtiskl filmu pevnější koncepci. Mnohem znepokojivější, vlastně až překvapivě drsnou. Mladí lidé si šli po krku, vraždili se, z filmu prýštily motivy lidské pudovosti a sebezáchovy. O to cennější se zdály být střípky milosrdenství a odpuštění. Nový režisér posunul sérii ještě více k znepokojivé vizi (a bohužel vlastně i reflexi aktuálního) světa. A s takovým přístupem ji dotáhl až do finále, Síly vzdoru 2. části.

Závěrečný díl románové trilogie filmaři rozdělili na dvě části, obě zaznamenaly úbytek diváků i přízně recenzentů, přesto si co do tržeb vedou nadstandardně v porovnání s jinými hollywoodskými spektákly. Rozpačitost dost možná vznikla z očekávání, že se Hunger Games více zkomplikuje a zesložití. Opak je pravdou. Finále má především ráz čisté akční podívané. Hrdinové série jdou za jediným cílem – porazit hlavu Kapitolu, prezidenta Snowa. A jako kdysi, i tentokrát budeme sledovat cestu prostředím, jenž mnohem více odkazuje k počítačové hře a podněcuje hrdiny k akci. Jenže nyní už není ve vyprávění čas na přílišné psychologizování a zrání postav. Síla vzdoru 2. část se soustředí na postup napříč hlavním městem směrem k prezidentskému paláci. Akce střídá akci, v „posádce“ ubývají členové a vše vyústí ve finální střet.

Vnímáme-li Hunger Games neustále v celku (mimochodem, je skvělé se na všechny díly nyní podívat po sobě, byť třeba s denním odstupem), nebudou dva závěrečné díly trpět takovými nedostatky. Naopak, výstavba dává smysl. Poměrně (ale v kontextu všech dílů jen zdánlivě) dlouhá příprava, poté mimořádně bravurní krystalizace hrdinky při prvním boji o přežití, až po vzdor, který může smést nejen „záporáka“, ale i poslední kousky lidskosti na straně dobra. A jestliže bychom tedy chtěli po posledním filmu alespoň něco nápaditějšího než pouze velmi dobře nasnímanou akci, pak je to právě problematizace členění na dobro a zlo. Válka zkrátka nemá jednoznačné vítěze a ani jednoznačné klaďasy. A je skvělé, že Hunger Games o tom bez obalu povídají dospívající generaci. A nezapomínají i na roli medializace, vytváření hrdinů a psychologickou válku, v níž média sehrávají zásadní roli.

Podtrženo a sečteno. Ano, poslední díl je o poznání co do vyprávění prostý (prostoduší), coby dílek v celé skládance přesto funguje. A nezpochybňuje, že právě tato skládanka, série Hunger Games, je ve svém žánru a v rámci dané cílové skupiny počinem, jež si zaslouží vaši pozornost.

Hodnocení: 75 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *