Nabýt však dojmu, že Kat Kaufmann v románu Superpozice bude úpěnlivě vyčítat světu, že minulost, původ a také touha mít se lépe (jinde) se v západní kultuře setká s opovržením, jež vyústí k hrdinčinu neschopnost se sebou „hnout“, by bylo mylné. Kaufmann, která vychází přímo ze své vlastní zkušenosti, se naprosto vyhýbá pasivnímu obviňování a vzlykům. Jestliže text obsáhne i naštvanost, nemá co do činění s laciným vzdorem zrozeným z „jinakosti“. Stejně tak nenalezneme mezi řádky stín politické angažovanosti. Superpozice má sice opěrné pilíře příběhu v tématu migrace, nevyužívá je k proklamacím a dokonce ani k nějakému obecnému shrnutí problémů, které s migrací vznikají. Kniha je natolik osobní výpovědí o konkrétním člověku, že v prvé řadě vypovídá o mladém člověku, který musí díky svému původu zkrátka o to více hledat sebe sama.
Šestadvacetiletá hudebnice Izy Levinová dost dobře může fungovat jako zástupce jiných přistěhovalců, stejně tak ji lze vnímat díky spontánnosti literárního stylu Kat Kaufmannové jako bytostně individuální figuru. S nepřenositelnými zážitky, z nichž není možné utvářet obecné pravdy a cokoliv paušalizovat do řešení, jež by mohla jiným „hledajícím“ pomoci.
Zejména díky tomuto přístupu autorky získává Superpozice na autenticitě a především pak síle – a dosahu. Jako bychom na malou chvíli nahlédli do nejintimnějších míst života člověka, o němž jsme doposud tušili jen díky zobecnělým frázím a obrazům z médií. Bude nás zajímat, bude nás bavit, ale nepopiratelně také štvát. Izy má svou hlavu, má své potřeby, má hodnoty, nic z toho nemusíme přímo sdílet, přesto ji budeme moci lépe chápat a s velkou pravděpodobností ji s tichou fascinací pozorovat natolik, že nám těch 250 stran nebude stačit…
Superpozice je jako literárně dobře zvládnutý zápis z reality show. Jenže ne té televizní, uměle utvořené. Román Kat Kaufmann působí mnohem pravdivěji.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář