Thor (ale také Thór) sídlí v severském panteonu a pozemšťané jej znají jako boha hromu, deště, nebo také, ehm, plodnosti země. Zatímco hrom dává smysl, protože filmový Thor rád bouchá kladivem o zem (a sem tam u toho prší), ona plodnost tolik smysl nedává, protože Thor rád bouchá kladivem o zem. Ale koho vlastně zajímá, jak souvisí komiksový hrdina se skutečným severským bohem, když i ten je bájný? A možná… koho vlastně zajímá, jak filmový Thor souvisí s tím komiksovým?
Zatímco svět DC se mi zdál od samého počátku sympatičtější už díky temnému rytíři ne nepodobnému netopýrovi, marvelovští hrdinové si mé srdce do síťky nikdy na dlouho nezachytli. Když odmyslím X-Meny, zůstávají spíše rozpaky a potřeba přepnout kanál. O to větší překvapení ve mně vzbudilo, když se první filmové adaptace Thora chopil Kenneth Branagh, známý též jako Ten, který tančí se Shakespearem. Po premiéře ve mne cukala zvědavost, jíž jsem však odolal. Až do chvíle, než do naší DVD/BD distribuce cestu neprochodilo pokračování Thor: Temný svět. To víte, temné světy já rád, zvědavost sílila, a tak jsem si dal oba díly v těsném závěsu. Spoiler: vyšel jsem z toho zdravý.
Až možná překvapivě zdravý. Zatímco v Avengers mi Thor přišel opravdu jen jako hromotluk, ve „svých“ filmových příbězích má už logicky tolik prostoru, aby se mohla jeho postava prokreslit a vyvíjet. Více tedy v díle prvním, protože z rozmazleného a nafoukaného bijce se stává zodpovědný a skromnější bijec, zatímco ve druhém už jen zachraňuje svět a vesmír. Přesto Thor: Temný svět ne úplně postrádá psychologii postav. Velmi vděčným v tomto směru byl a je Thorův bratr Loki. Má v sobě dost šlechtické krve, aby byl stále vznešený a něčím uhrančivý, stejně jako jedu, aby tropil zloboty. A zatímco první díl byl postavený zejména na vývoji Thora, druhý si rafinovaněji (ale berte to s trochou nadsázky) pohrává s nejednoznačností Lokiho a vůbec několikastupňovém zauzlování děje.
Ti z nás, kteří rádi hollywoodské blockbustery, si odhadnou některé kroky ve vývoji zápletky dopředu, ale vlastně to ani tolik nevadí – protože je na co se dívat. A o dívání bezpochyby Alanu Taylorovi (to je Ten, který natočil druhý díl filmového Thora) šlo.
A přímo jsem se dotkl hlavní devízy filmu. Zatímco v Avengers na vykreslenost světa, odkud Thor pochází, nebylo mnoho místa, Temný svět z něj odkrývá řádný kus – a jde ještě dál za jeho hranice. A vše má velmi líbivý design, okázalý a patetický, napadá mě ještě slovo epický, to si k tomu všemu také připočtěte. Tudíž když vás příliš neoslní zápletka, při níž se (už zase?!) zachraňuje svět, můžete koukat na nablýskané zbroje, monstrózní královské síně, velkolepé průhledy krajinou i vesmírem, stejně jako mít radost z konečně řádně ošklivých Elfů (tsss, jakýpak Legolas!).
K podívané patří i herecký ansámbl, do značné míry přenesený z prvního dílu. Tehdy si Hopkins mnoho nenahrál, protože povětšinu času spal/umíral, nyní už i hraje. Vlastně moc hrát nemusí. Ani nemá de facto co. Je to takový ten táta král, co je přísný, kouká tak, ale má i slzu v oku, protože má své syny rád, i když s nimi občas hází o stěnu nebo je proklíná. Hopkins má vous a hlavně charisma, proto si vystačí s málem, aby vás bavil. Přijde mi, že Chris Hemsworth má ve druhém díle o něco méně klišoidní dialogy a i krásná Natalie Portman (ach ta, Natalie Portman) už má o něco více ke skutečnému hraní.
Jestliže Branagh uchopil prvního Thora především jako určitou variaci na Shakespearovo drama (a zakoketoval si s větší než malou dávkou patosu), Taylor (to je Ten, který natočil druhý díl filmového Thora) se sblížil více s hollywoodským blockbusterem. Větší důraz na romanci, mnohem větší důraz na akci a ještě mnohem větší důraz na okořenění humorem. A nutno dodat, že velmi dobře načasovaným. V Thorovi: Temném světě je hned několik scén, kdy vás režisér skutečně odzbrojí – viz například příchod Thora do domácnosti a zavěšení kladiva na věšák v předsíni, nebo jeho cestování podzemkou.
Pokud by tedy měl vzniknout součet výše uvedeného, či jakési zestručnění, rozhodně nelze čekat od Thora intelektuální záležitost, ani psychologickou, byť si na to občas hraje. Děj může být poměrně předvídatelný. Jenže to má všechno pohádkový obal, dost choreograficky čitelné akce i akurátních gagů. Pokud tohle hledáte, našli jste.
Mimochodem. Na disku najdete nemálo bonusového materiálu. Ocenil jsem zejména prodloužené scény, to, co se do filmu nakonec nedostalo a přitom to tak hloupé/zbytečné (jak už často vystřižené scény bývají) nebylo. A audiokomentář, protože pod pokličku se dívám rád. Jen ty všemožné rozhovory s tvůrci a představiteli mnoho neobjevují, ba spíše mohou působit protichůdně a až směšně – zvláště když se všichni snaží velmi seriózně rozebírat postavu Lokiho a jeho problematický vztah k Thorovi.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář