Metro občas žije vlastním životem. Jsou tací, kteří věří, že v metru je podsvětí, kde žijí stíny a kde je to prostě tak nějak lepší než mezi lidmi. Podsvětí sleduje tři na první pohled samostatné osudy. Nina je mladá a úspěšná, pracuje ve farmaceutické firmě a od dětství ráda jezdí metrem. Chlad podzemky jí přináší klid, vlastně právě proto si nepořídila auto. Haďák, vedoucí techniků, zná metro jako své boty. Však v jeho tunelech strávil pěknou řádku let! A Kerber… Policista, který má na starosti především obchůzky po stanicích, protože k metru taky tak nějak patří. Má ale jedno zvláštní tajemství, kvůli kterému by se neměl moc dívat do zrcadla. Všichni tři si hledí svého, přežívají ve svém trochu osamělém životě. Jenže potom je začne potichu volat metro.
Je třeba si to přiznat – začaly se dít vážně divné věci. Šeptavé volání, mrtví holubi, značky na stěnách tunelů, podivné oltáře… Metro jako by si opravdu začalo žít vlastním životem. To, co se zprvu zdá jako obyčejný příběh ze života, se rychle mění v mysteriózní thriller, který vás nenechá v klidu. Také jednotlivé příběhové linky se nejprve tváří naprosto samostatně, ale posléze se proplétají v konzistentní celek a najednou dává mnohem větší smysl, co mají právě tihle tři společného.
Podsvětí není klasická detektivka, kde hledáte pachatele. Tady si původce všech potíží najde vás, ať se vám to líbí nebo ne. A je potom už jen na interpretaci čtenáře, zda si najde i pozemského viníka, nebo bude pátrat jen mezi podsvětními silami. Možná je trochu škoda, že vyprávění není až tak vyvážené a poměrně dlouho trvají pouhé kumulující se náznaky. Tím pádem příběh neubíhá až tak svižně. Strhující závěr to však plně nahrazuje. Ovšem pozor – pokud stojíte nohama pevně na zemi a na nadpřirozeno nevěříte, nejspíš vás Podsvětí zklame.
Hodnocení: 75 %
Autorka: Alžběta Široká
Foto: Jitka Fořtová
Napsat komentář