Marek Epstein je známý český scenárista (Šarlatán) a spisovatel (Nerez a Srabáček), kterému aktuálně vychází nový román nazvaný Země. Zbystřete; pokud rádi čtete o životech obyčejných lidí, jejichž osudy nebyly lemovány nitkou štěstí, tento počin je určen právě vám. A můžu zaručit, že ho jen tak neodložíte, neboť Lea, jeho hlavní hrdinka, se dokáže vrýt pod kůži natolik intenzivně, že ve čtenáři zanechá silný dojem.
Lea. Její život není procházka růžovou zahradou. Jako malá byla odtržená od rodičů, v dospělosti přišla vinou komunistického režimu o svou životní lásku i dceru. Její muž byl potrestán za to, že během války sloužil jako pilot RAF, dcerku úřady umístily do dětského domova a Lei trvalo mnoho let, než ji dostala zpátky do péče. Zatímco jiný by se na jejím místě už dávno zhroutil, Lea je nesmírně silná, do vínku totiž dostala neobyčejný dar, fyzickou sílu, s níž dokáže doslova skály lámat. Právě tato schopnost žene hrdinku kupředu, aby se nezbláznila, aby znovu našla sílu vstát a jít dál.
Pro Lein příběh zvolil zkušený autor neotřelý způsob vyprávění. Před vámi se neodvíjí klasický, chronologicky řazený děj, Marek Epstein ho skládá ze střípků, v nichž Lea a další důležité postavy prožívají zásadní okamžiky svých životů. Střípků na první pohled nesouvisejících, přesto dávajících smysl díky drobným detailům. Ty si uvědomíte, jakmile se ocitnete v dalším „časovém levelu“ a zjistíte, že vám to všechno do sebe zapadá. Z roku 1944 zamíříte do roku 1987, odtud se vrátíte o padesát let zpátky a pak zase třeba do srpna 1968 a poté znovu hluboko do válečných let. Zpočátku budete možná lehce zmateni, ale postupem času do děje proniknete a na tento neotřelý, zajímavý způsob vyprávění si zvyknete.
Autor je vemlouvavý vypravěč, dokáže upoutat aktuálně tolik oblíbeným tématem, jako je život obyčejných lidí na pozadí bouřlivých dějin naší země. Jeho styl není příliš košatý, naopak, věty jsou krátké, úderné a přesně cílí, kam mají. Celek je rozdělen na úseky podle let, v nichž se Lea a její blízcí pohybují.
Románová sága Země se neřadí k dílům příliš pozitivním, na to je Lein osud až moc tvrdý a poznamenaný ústrky. Z knihy je cítit podobná atmosféra, jakou se vyznačuje například Listopád Aleny Mornštajnové – ponurá, plná beznaděje, přesto prorůstající křehkými kořínky naděje. Ve mně zanechala hluboký dojem, řadím ji mezi nejlepší tituly tohoto roku. Na Leu musím neustále myslet – dokázala bych tíhu nespravedlnosti nést stejně stoicky jako ona?
Autorkou recenze je Barbora Javorková.
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v říjnu 2022.
