Máme v autě hada!

Raina si coby malá přála sestřičku. Opravdu moc. Tak moc, že vám to hned několik komiksových oken hezky za sebou zdůrazňuje a zdůrazňuje. Nakonec se dočkala. Jenže… Tak zaprvé: holčička dostala podivné jméno Amara, které se s Rainou vůbec nerýmuje. Zadruhé: Amara si s Rainou nechce hrát. A za další: Pořád brečí, křičí, nebo se jí směje, nebo je oblíbenější, nebo jí bere pastelky, nebo chce hada… Zkrátka Ségry vypráví o dvou sestrách, mezi nimiž je jaksi přirozené pnutí. Škádlení občas přerůstá do protivného mlčení nebo naopak křiku. A to si vezměte, že je nyní čeká cesta autem přes celý západ Spojených států. Řídí maminka, ve předu si nohama podupává nejmladší člen rodiny, bráška, který má taky své roupy. Táta na návštěvu za rodinou jen na otočku přiletí, prý kvůli práci. Možná je v tom ale víc, třeba nechce ten hluk v autě celou dobu snášet. Nebo třeba se s maminkou už nechce moc vídat?… A co ten had v autě?!

I když Úsměv měl neotřelejší zápletku (malá/mladá Raina řeší svůj problém se zuby), Ségry přicházejí s mnohem propracovanějšími charaktery – a neomezují se pouze na ústřední dvojici. Jsou navíc akčnější (těch minikolizí!) a také humornější (například epizoda se zvířátky). A ve svém závěru smutně hezké.

Raina Telgemeier čerpá výsostně ze své životní zkušenosti a nemá ani potřebu ji nějak přikrášlovat a uměle dramatizovat. Atraktivní je už tím, že obdobné sourozenecké strasti a radosti prožil asi pravděpodobně každý z nás. Vybírá si jednu časově (a navíc i prostorově) omezenou událost, ale místy nechá promluvit i flashbacky. Ne snad kvůli nějakým popisným vysvětlivkám, ony návraty rozšiřují sice povědomí o minulosti vztahu dvou sester, ale především napomáhají celému rytmu vyprávění. Sinusoida, kdy konflikty střídá práce s humorem (až groteskou), funguje bezvadně. Nudit se rozhodně nemáte šanci. A nutno dodat, že Telgemeier vyrostla nejen coby vypravěčka, ale také kreslířka. Občas si vypůjčuje některé osvědčené znaky z mang, občas obrázky přehlcuje akcí, jindy nechá dobře vyznít jejich jednoduchost a až prádznotu (co do množství objektů). Daří se jí držet charaktery všech zúčastněných od začátku do konce, přičemž její kresba je stále dost jednoduchá a silně stylizovaná a sestry si i s matkou jsou docela dost podobné.

Ségry zkrátka představují opravdu výborný příklad komiksu pro mladé čtenáře. Nebo i pro ty starší a staré, pro všechny, kteří se rádi pobaví nad kolizemi všedních dnů, nad epizodami, které nám budou dost blízké. Doufám, že Telgemeier bude v této „sérii“ pokračovat, nerad bych její rodinku opouštěl…

Hodnocení: 90 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *