Pálenka Matěje Hořavy nese podtitul Prózy z Banátu, což nám přeci jen konkretizuje alespoň částečně lokalitu, na kterou se literární prvotina tohoto českého nomáda váže. Současně může určitým způsobem čtenáře zmýlit. To, co by se mohlo jevit jako rozjímání v balkánsky prokrevném rytmu, naopak vstřebává meditativnost venkova, jenž není od nás nijak vzdálený. Naopak, při čtení vzpomínek Matěje Hořavy budeme dost možná odkrývat stopy ve své paměti. Už proto, že ačkoliv psána v ich-formě a autobiograická, je Pálenka bez konkrétního hrdiny. Nebo přesněji řečeno: hrdinou se staneme my sami. Napomáhá tomu Hořavova hloubavost, neustálé vnitřní pnutí, které vychází z asociativního rozpomínání. Bohatost koláže emocí všech barev. Konkretizace a popis věcí, lidí a krajiny postavena ne na zpřesňování faktů, nýbrž pocitů z povrchů, z vůní… Pálenka je všesmyslová literatura, současně slova tečou jako proud vody. Zdá se, že řekou odputují mimo nás, někam hodně daleko, že už je nikdy neuvidíme, budeme moci na ně pouze pamatovat. Dost možná se nám vytratí obrysy, ale otisky na polštářcích prstů nám řeknou, jak hezké ty věci byly.
Útlá knížka by mohla svým vzhledem volat po rychlém přečtení. Jenže ty desítky vůní, doteků, vzruchů, ty stovky slov potřebují jiný čas. Jako básně. Pálenka by mohla mít o třetinu vzpomínek více, i méně, její charakter a vyznění by se neproměnil. Umí uhranout, odvést mimo tikající hodiny v místnosti, současně ale místy zaplavují tolik, až lze Hořavovi vytknout zbytečnou přebujelost, úmyslné odtrhávání od orientačních bodů (scházejí odstavce) a najdou se jistě tací, na které jeho lyrické osobní rozpomínání zapůsobí spíše jako sled deníkových zápisů, o kterých nemusí kromě něj přece vědět nikdo další.
Třeba by však, když knihu vezmou do ruky a přivoní k ní, změnili názor a začetli se otevřeněji…
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
K dispozici je i e-kniha.
Napsat komentář