BB/art namísto vydávání sešitových verzí povídek Eda Brubakera zvolilo opět strategii ubírat se cestou luxusní edice – pevná vazba, kvalitní papír, dostatečně velký formát a v neposlední řadě dostatek přídavných bonusových materiálů. Criminal si takovou péči nepochybně zaslouží. Ne snad kvůli výčtu ocenění, jež na světě nasbíral, ale protože v kontextu daného žánru bychom napříč vývojem současné komiksové scény našli už jen nemálo obdobně kvalitativně srovnatelných kousků.
Brubakerova práce se světem noir se opírá o všechny známé prvky. Hrdinové (muži) se do soukolí Osudu dostávají dost často díky podlehnutí svodu nějak si přilepšit/pomoci/osvobodit se, jenže mají smůlu na okolnosti (vesměs tedy na lidi), na ženy a není třeba dodávat, že hranice dobra a zla se zde stírá natolik, že stěží můžeme o někomu říci Hele, to je ale dobrák, toho bych rád doma. Ne vždy nutně však příběh končí definitivním rozuzlením, Brubaker si očividně libuje v ponechání hrdiny ve stavu, který jen zdánlivě připomíná svobodu. Klid se však dost pravděpodobně ubírá slepou cestičkou a pomyslné Boží mlýny jej časem semelou – to však na stránkách už nevidíme. Ostatně, nejkrutější může být ve finále svědomí, nikoliv úhlavní nepřítel s puškou v ruce.
Poslední z nevinných nabízí trojici povídek, kdy první z nich, Zlá noc, jistým způsobem reflektuje i tvorbu takového žánrového komiksu – hrdina z něj totiž vstupuje do života tvůrce, možná coby přelud, možná coby nemoc, možná je reálný. Zlo může mít i silně stylizované kontury… Stejně jako tomu je v poslední povídce, kdy flashbacky mají výrazný retro styl odkazující na komiksy pro děti či teenagery, v kombinacích s událostmi, které se však odehrávají v přítomnosti, získávají intenzivní pachuť a v závěru je Brubaker skloubí tak, že by vás znepokojila i dětská kresba sluníčka na blankytně modrém nebi.
Měl jsem být přesnější, nejde jen o uměleckou vizi Brubakera, podstatného spoluhráče mu dělá Sean Phillips. Bravurní kreslíř, jehož očividně baví hra s různými odstíny a stupni tmy (temnoty). Nepřekvapí ani rámování, když mnoho titulů z drsné školy je docela upovídaných (už kvůli vnitřnímu hlasu hrdiny) a vyžadují větší množství dialogových záběrů. Phillips výtečně variuje polodetaily a detaily tváří, i sebemenší změna úhlu pohledu ozvláštňuje kompozici. K tomu připočtěte nakládání s různými podobami přicházejícího světla (většinou umělého z lamp, ale občas i z nebe) a využití vícero plánů i v malém prostoru a získáte dynamický vizuální obsah oken, který udržuje tempo s tím, co Criminal dělá Criminalem – a to se scénářem.
Mohutný svazek Poslední z nevinných si proto pozornost zaslouží. Nemalou. Budete se s největší pravděpodobností kochat – slovy i obrazy. Nebudete asi žádnou z postav litovat, ale zajímat vás jejich osudy nepřestanou. Jsou živoucí, trošku jako zvířata vehnaná do ohrady, ze které (snad) vede alespoň jedna cesta ven. A dostat se k ní bude tím nejpodstatnějším. Bez ohledu na následky…
Hodnocení: 100 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář