Luxusní drsňárna

7. 8. 2015 v 11.14

Noir, americká drsná škola, ale i Ed Brubaker – to vše okamžitě vyvolává jasné pocity a obrazy. Zajímavější komiksový počin, který by si tak dobře rozuměl s nekompromisním světem zločinu, u nás totiž stěží najdete. Po třech letech vychází druhý svazek povídkového souboru Criminal, tentokrát s podtitulem Poslední z nevinných.

BB/art namísto vydávání sešitových verzí povídek Eda Brubakera zvolilo opět strategii ubírat se cestou luxusní edice – pevná vazba, kvalitní papír, dostatečně velký formát a v neposlední řadě dostatek přídavných bonusových materiálů. Criminal si takovou péči nepochybně zaslouží. Ne snad kvůli výčtu ocenění, jež na světě nasbíral, ale protože v kontextu daného žánru bychom napříč vývojem současné komiksové scény našli už jen nemálo obdobně kvalitativně srovnatelných kousků.

Brubakerova práce se světem noir se opírá o všechny známé prvky. Hrdinové (muži) se do soukolí Osudu dostávají dost často díky podlehnutí svodu nějak si přilepšit/pomoci/osvobodit se, jenže mají smůlu na okolnosti (vesměs tedy na lidi), na ženy a není třeba dodávat, že hranice dobra a zla se zde stírá natolik, že stěží můžeme o někomu říci Hele, to je ale dobrák, toho bych rád doma. Ne vždy nutně však příběh končí definitivním rozuzlením, Brubaker si očividně libuje v ponechání hrdiny ve stavu, který jen zdánlivě připomíná svobodu. Klid se však dost pravděpodobně ubírá slepou cestičkou a pomyslné Boží mlýny jej časem semelou – to však na stránkách už nevidíme. Ostatně, nejkrutější může být ve finále svědomí, nikoliv úhlavní nepřítel s puškou v ruce.

Poslední z nevinných nabízí trojici povídek, kdy první z nich, Zlá noc, jistým způsobem reflektuje i tvorbu takového žánrového komiksu – hrdina z něj totiž vstupuje do života tvůrce, možná coby přelud, možná coby nemoc, možná je reálný. Zlo může mít i silně stylizované kontury… Stejně jako tomu je v poslední povídce, kdy flashbacky mají výrazný retro styl odkazující na komiksy pro děti či teenagery, v kombinacích s událostmi, které se však odehrávají v přítomnosti, získávají intenzivní pachuť a v závěru je Brubaker skloubí tak, že by vás znepokojila i dětská kresba sluníčka na blankytně modrém nebi.

Měl jsem být přesnější, nejde jen o uměleckou vizi Brubakera, podstatného spoluhráče mu dělá Sean Phillips. Bravurní kreslíř, jehož očividně baví hra s různými odstíny a stupni tmy (temnoty). Nepřekvapí ani rámování, když mnoho titulů z drsné školy je docela upovídaných (už kvůli vnitřnímu hlasu hrdiny) a vyžadují větší množství dialogových záběrů. Phillips výtečně variuje polodetaily a detaily tváří, i sebemenší změna úhlu pohledu ozvláštňuje kompozici. K tomu připočtěte nakládání s různými podobami přicházejícího světla (většinou umělého z lamp, ale občas i z nebe) a využití vícero plánů i v malém prostoru a získáte dynamický vizuální obsah oken, který udržuje tempo s tím, co Criminal dělá Criminalem – a to se scénářem.

Mohutný svazek Poslední z nevinných si proto pozornost zaslouží. Nemalou. Budete se s největší pravděpodobností kochat – slovy i obrazy. Nebudete asi žádnou z postav litovat, ale zajímat vás jejich osudy nepřestanou. Jsou živoucí, trošku jako zvířata vehnaná do ohrady, ze které (snad) vede alespoň jedna cesta ven. A dostat se k ní bude tím nejpodstatnějším. Bez ohledu na následky…

Hodnocení: 100 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím