Nový sci-fi román Plutoshine autorky Lucy Kissick v mnohém připomíná kultovního Marťana nebo Spasitele Andyho Weira – kromě toho, že je neuvěřitelně čtivý, je totiž nabitý vědeckými fakty. Uspokojí jak ostřílené milovníky sci-fi, tak ty, kteří s tímto žánrem teprve začínají. Jako je třeba čtenářka Petra. Přečtěte si její recenzi!
Pokud nemáte rádi zimu, určitě se nevydávejte na Pluto, kde mají průměrnou teplotu kolem -230 °C. Myslíte si, že v takové zimě nemůže nic přežít? Omyl. Vítejte v nejzazší výspě lidské civilizace.
Kniha Plutoshine nás zavádí do blíže nespecifikované „nepříliš vzdálené budoucnosti“. Planeta Země na tom není nejlépe, a tak lidstvo postupně kolonizuje různé jiné světy v naší sluneční soustavě, na kterých pátrá po původním mimozemském životě. Z několika málo takových objevů vznikl úplně nový vědní obor – exobiologie.
Skupina lidí – vědců – pod vedením geniálního Clavia Harboura, přezdívaného Král z Pluta, osídlila tuto maličkou ledovou planetku. Led tam ovšem netvoří voda, nýbrž zmrzlý dusík a metan. Lidé tam žijí na základně Stern umístěné na planině, díky svému tvaru známé jako Srdce Pluta, a jsou plně soběstační. Na svět tam přicházejí děti, které nikdy neviděly Slunce, nikdy necítily teplo jeho paprsků na kůži, nemohly si nechat čechrat vlasy větrem nebo se normálně projít po zemi, protože zdejší gravitace je o hodně slabší než ta pozemská.
V centru příběhu se pak ocitá desetiletá Nou Harbourová, která od záhadné tragédie, jež ji před rokem prakticky připravila o otce, nepromluvila jediné slovo. Když však na Pluto dorazí terraformovači, kteří mají na zmrzlou planetu přivést sluneční svit pomocí obřího zrcadla vybudovaného z měsíce Styxu, život holčičky se rázem začne měnit. Rychle přilne k inženýru Lucianovi, který se jí na rozdíl od staršího bratra Edmunda věnuje, nechá ji asistovat mu, a dokonce se snaží pomoci jí znovu komunikovat. Učí Nou znakovou řeč, aby se už necítila tak osamělá a odříznutá. A dívka časem znovu začne objevovat i svůj vlastní hlas. A že má opravdu co říct!
Kromě Nou však Lucian musí řešit vážný problém. Celý proces terraformace je přesně propočítaný, pro jeho úspěch je třeba řídit se harmonogramem určeným příletem tří asteroidů, jež chtějí při své práci využít. Jenže záhy zaznamenají drobný únik argonu na Styxu, a když se snaží problém vyřešit, dojde k sérii výbuchů. Ačkoli pro to nemá žádné důkazy, Lucian je přesvědčen, že se jednalo o sabotáž. Kdo by ale mohl chtít něco takového provést a proč? A budou další pokusy o zastavení projektu pokračovat? Jak daleko je pachatel ochoten zajít?
A pak vyvstává další otázka. Existuje na Plutu život? A co s ním terraformace udělá? Malá Nou tvrdí, že život našla. Když se to její rodina pokusila ověřit, něco se zvrtlo. Mluvila holčička pravdu, nebo si vše jen vymyslela a nyní trpí pocitem viny?
Ač jsem se zpočátku trochu obávala, jestli se mi to bude líbit, protože sci-fi nepatří mezi mou obvyklou četbu, příběh mě pohltil prakticky od první stránky. Byl velmi čtivý, příjemně ubíhal, a ačkoliv byl plný vědeckých termínů, vše bylo krásně srozumitelně vysvětleno. Navíc mě nesmírně bavil fakt, že postavy jméno naší planety používali jako zaklení, např.: „Země, co se to tu děje?“ To mi přišlo jako skvělý detail.
Velké plus rovněž spatřuji ve skutečnosti, že sama autorka Lucy Kissick je vědkyní. Má doktorát z planetární geochemie z Oxfordu, takže o tématu hovoří velmi zasvěceně a zároveň tak zapáleně, že se sami toužíte dozvědět víc a na chvíli si představujete, jaké by to bylo navléci si skafandr a vyrazit po ledové pláni pátrat po známkách mimozemského života.
Nepředstavujte si však hned zelené mužíčky a kosmické lodě. Život má přeci mnoho podob, někdy může jít jen o maličké jednobuněčné organismy. Ale i kdybychom narazili na inteligentní civilizaci, nemusí se přeci nutně podobat té lidské. Vesmír je plný možností. Stejně jako tato kniha, která nám otevírá okno do tak vzdáleného koutu naší sluneční soustavy, že si tu dálku nedovedeme ani představit. Tam, v té nehostinné pustině, může být možné opravdu všechno.
Autorkou recenze je Petra Kamlachová.
Napsat komentář