Krvavá akční jízda se slovanským panteonem

29. 8. 2014 v 11.44

Perunova krev je ten nejbrakovatější ze všech braků, to je třeba si ujasnit. Pokud se však do knihy pustíte s tímto vědomím, nečekáte nic jiného, zažijete akční jízdu, jejíž konec vás zastihne naprosto nepřipravené. A pravděpodobně navíc zjistíte, že uběhlo o něco víc času, než jste si mysleli. Kotleta před vás navrší kupu akce, díky které slabiny příběhu vlastně ani nepostřehnete.

Perunova krev je první částí dvoudílného románu, za nímž stojí František Kotleta, mystická osobnost žánru české fantastiky, o níž se toho vlastně moc neví. Dokonce ani to, jestli tak docela existuje. Po sérii Bratrstvo krve přichází tentokráte s krví Perunovou. Názvem se však nenechte zmýlit a rozhodně nečekejte nic, co by mělo přesah, větší hloubku nebo bohatší příběh. Na slovanské bohy sice čtenář v této akční jízdě narazí, a to poměrně často, ale Kotleta se s nimi příliš nemaže, letmo zmíní, kdo je vlastně kdo, a následuje to nejdůležitější – akce, akce a ještě jednou akce.

A přitom to všechno začne poměrně nevinně. Martin Fridrich je vysloužilý voják, který se s několika podobnými kamarády pohybuje v poněkud ilegálním byznysu – prodeji diamantů ukrajinské mafii. A když se zvrtne takový podnik, je jasné, že poteče krev. Hodně krve. A tak je Martin nakonec jediným přeživším masakru, při kterém přijde o život většina jeho přátel. Překvápko přijde až ve chvíli, kdy zjistí, že nestojí proti konkurenčnímu gangu, ale proti několika rozkmotřeným skupinám pohanských bohů, kteří touží po jediném – kameni bohyně Mokoš, prastarém artefaktu, který se v předávané zásilce měl skrývat.

Martin a jeho dva kamarádi, stotřicetikilová bývalá milenka Markéta a vozíčkář Libor, se tak musí potýkat s vílami, vodními démony, vražednými větrnicemi i bandou po krku si jdoucích bohů, aby si zachránili ten vlastní. A to není legrace ani v případě, že vás milostné hrátky s měsíční bohyní obdaří nadlidskou silou.

Perunova krev prostě letí. Každá přestřelka s sebou přináší spoustu mrtvých, hektolitry krve i dalších tělních tekutin, vyhřezlá střeva, visící oční bulvy a rozmašírované mozky. A když už hlavní hrdinové jedno nebezpečí nějak překlepou, další na ně čeká nejpozději o dvě stránky dál. Kotleta tak povedeně maskuje fakt, že příběh vlastně neexistuje – a na necelých 250 stránkách se mu to daří.

Knížka rozhodně není pro slabší povahy, z mnoha důvodů. V první řadě autor rozhodně nešetří všemožnými sexuálními scénami a narážkami, dále také kvůli místy dost brutálnímu ději, ale i pro jazyk, jakým je psána. Po dočtení bude váš slovník obohacen o pěknou řádku nových vulgarismů a „debile“ začnete považovat za velmi přátelské oslovení. Na druhou stranu se Kotletovi nedá upřít povedená práce s neotřelými slovními obraty a přirovnáními, popkulturními odkazy a současnou realitou. Otevřené i skrytější narážky na kde co text příjemně koření a ukotvují do současnosti.

Velkým plusem pro všechny, kteří alespoň trochu znají naše stověžaté hlavní město, je fakt, že právě v Praze a jejím nejbližším okolí se román odehrává. V ději je mimochodem zmíněn Jiřák i Břevnov, takže vždycky přesně víte, kde která řežba proběhla, a kulisy si tak představíte bez nejmenšího problému.

Na reálnosti příběhu dodává i trojice hlavních postav. Na rozdíl od minulých Kotletových hrdinů se tihle alespoň trochu tváří jako skuteční lidé a ne jako papírové postavičky. Mají něco za sebou a jejich minulost se na nich podepsala, jednají podle toho, co zažili a dokonce mají mezi sebou něco jako vztahy. I když si žádného z hrdinů vlastně nezamilujete, nemůžete jim nefandit. Urputnost a sarkasmus, s nimiž bojují proti svým větrným mlýnům, člověka dostanou.

Trochu škoda je, že Kotleta více nevyužil potenciálu pohanských bohů. Černobog, Morana i Vesna vám všichni splynou dohromady, i když by se s jejich charaktery a schopnostmi dalo rozhodně dělat víc. Ale nic jiného se od „bruntálského řezníka“, který je mnohdy přirovnáván k nestorovi české brakové literatury, Jiřímu Kulhánkovi, ani čekat nedalo.

Kniha je zkrátka pro otrlejší povahy, pro ty, co čekají pořádný nášup adrenalinu a akce a nebo ty, co jen prostě chtějí na chvíli vypnout u něčeho, co příjemně plyne a není třeba se nad tím příliš zamýšlet. Na přejíždění MHD nebo vlakem je Kotleta prostě ideální, protože ani dávkování po kratších úsecích jeho tvorbě rozhodně neuškodí.

Hodnocení: 70 %

Autorka: Kateřina Stupková

K dispozici je i e-kniha. 

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím