Je rok 1986, letní prázdniny. Eddie, Hop, Špekoun, Dráťák a Nicky bez sebe nedají ani ránu. Tedy až do chvíle, kdy se začne všechno hroutit. Nikdo už si nepamatuje, jak to přesně začalo. Byl to vlastně celý řetězec nešťastných událostí, který ukončil pár přátelství a taky pár životů.
O třicet let později Edward Adams stále žije ve stejném městě, dokonce ve stejném domě, akorát místo rodičů s ním bydlí mladší podnájemnice, nikoliv partnerka (byť by mu to nebylo proti mysli). Jednoho dne najde Ed ve schránce anonymní dopis, který ho přiměje vrátit se ve vzpomínkách do toho osudného léta, kdy mu bylo dvanáct, k událostem, které měly raději zůstat zametené pod kobercem. Anebo pod uvolněným prknem podlahy.
Kříďák (nebo taky pan Křída) je přezdívka, kterou od žáků základky v Anderbury vyfasoval pan Halloran, učitel, který trpí albinismem. Jeho nemoc ale není nutně to jediné, co ho pojí s tímto jménem. Je to právě pan Halloran, kdo navede Eda, aby si s kamarády nechával vzkazy namalované křídou. Zní to jako nevinný nápad, dokud naši „správnou pětku“ křídoví panáčci nezavedou k rozčtvrcenému tělu. A když dojdete k poslední kapitole, zjistíte, že přezdívka Kříďák vlastně sedí ještě na někoho jiného, kdo má v tom všem mnohem významnější roli.
Román (až téměř do konce) zcela plynule a přirozeně osciluje mezi minulostí a přítomností, jedno osvětluje druhé. Hlavní hrdina své vzpomínky líčí na jednu stranu s dětskou přímočarostí a bezelstností, na druhou stranu je komentuje z pohledu (mírně zahořklého) čtyřicátníka, který má přece jen o něco více životních zkušeností. Hlas Eda z roku 2016 je znát i v kapitolách z 80. let, což podporuje kontinuitu vývoje postavy a samotného vyprávění. A taky nám připomíná, že se pohybujeme v hlubinách paměti. Oceňuji hovorový jazyk, který románu dodává na autentičnosti. Všechny postavy jsou i díky němu naprosto uvěřitelné.
Autorka má dar chytit čtenáře ve správnou chvíli na udičku: naznačit klíčový zvrat, ale přitom neprozradit příliš mnoho příliš brzy. Nutí vás číst dál a dál. Příběh je výborně strukturovaný, napětí mistrovsky vygradované, všechno do sebe dokonale zapadá. Navzdory dvěma časovým liniím nehrozí, že byste se v ději utopili. Na rozdíl od Eda, kterého rozplétání dávných událostí a odkrývání tajemství, která měla zůstat pohřbena v minulosti, málem přimělo pochybovat o vlastní příčetnosti.
Všichni máme tajemství, píše se na obálce. A taky máme své drobné úchylky, hodilo by se dodat. Někteří, jako Ed Adams, jich mají víc než jiní. Možná proto je tak neodolatelný, ne zrovna sympatický, ale stejně s ním soucítíte. Ať už jste fanoušky kingovského stylu, nebo ne, dejte Kříďákovi šanci zpříjemnit vám pár zimních večerů.
Mysteriózní thriller Kříďák spisovatelky C. J. Tudor si v každém případě zaslouží proklamované označení „debut roku“.
Michaela Doubravová
Napsat komentář