Zásadní změnu čtenář zaznamená v roli vypravěče, jímž je zároveň hlavní hrdinka příběhu, Slovenka Zuzana Lauková. Ta se na konci války i přes protesty matky schází s ruským partyzánem Alexejem, kterého jednou při odchodu od ní zastřelí Němci. Po válce je Zuzana křivě obviněna z udání svého milence, s nímž čeká dítě a je přesvědčena, že se jedná jen o jedno velké nedorozumění. Když je však odvlečena do sovětského gulagu, spoluvězeňkyně a především velitelka tábora Irina jí dají velice rychle najevo, že ona si vězení zaslouží víc než kdejaká vražedkyně. Irininu nenávist ještě posílí doktorovy příkazy, podle nichž se musí Zuzana kvůli těhotenství šetřit.
Ve strašných podmínkách porodí syna, kterého kvůli neustálému pláči spoluvězeňkyně začnou nenávidět, a Zuzana se smiřuje s myšlenkou, že dítě může zemřít hlady stejně jako rukou některé z nich. A pokud přece jen přežije, brzy jí ho odeberou. Nabídka Iriny, že se chlapce ujme, pokud se ho Zuzana vzdá, ji šokuje, avšak zdá se jako jediné možné východisko. Co se ale stane, když si chlapec náhradní matku zamiluje a po Zuzanině propuštění je sovětským občanem, který s ní zemi nesmí a ani nechce opustit?
Rankov si ve svém románu ukrojil velké sousto, kterým se však nezadusil, ale spolu se čtenářem si ho opravdu vychutnal. Vyprávěním Zuzanina příběhu ukázal svoji schopnost vcítit se do myšlení ženy tak, že se až nechce věřit, že to opravdu napsal muž. Vyhýbá se možným klišé, naopak dokáže vše podat střídmě a bez zbytečných kliček.
Hlavní linii navíc doplňuje příběhem ze současnosti, v němž se těhotná studentka Lucia ve své diplomové práci zabývá mateřstvím v mezních situacích, a zdrojem jejích informací jsou rozhovory se stařičkou Zuzanou. Propojením obou postav se autorovi podařilo také zobecnit vztahy matek a dětí. V případě Zuzany především v otázce vzájemné zrady s matkou a odcizení se synem, u Lucie v jistém odboji vůči matce prostřednictvím ještě nenarozeného dítěte.
Román není oddychovým ani veselým čtením, ale je výborným pohledem do duší matek, které někdy životní situace může dohnat až k nenávisti, jejíž následky se nemusí už nikdy podařit zachránit. Matky jsou románem v kulisách hrůz poválečné Evropy, v nichž však historie světa a země nehraje takovou roli, jako historie rodiny a jejích osudů.
Román Matky vydalo nakladatelství Host v překladu Jany Faschingbauerové.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Gabriela Manová
Napsat komentář