Theo Cray je klasický vědec. Tak trochu podivín, ale člověk, co by mouše neublížil. O to je divnější, když ho předvolá místní policie k „nevinnému“ výslechu. Zemřela totiž jeho studentka ze školy, a tak se ocitl v hledáčku. Nakonec je ovšem vyloučen z podezření, protože DNA útočníka odpovídá děsivému medvědu grizzly. Vše vypadá jako nešťastná náhoda, jenomže Theo provede vlastní analýzu a zjistí zajímavý fakt. Vypadá to totiž, že nebezpečný medvěd zemřel o nějakou dobu dřív… Všude panuje dokonalý chaos, ale on se vždycky snaží najít pravidla a vzorce, to je jeho práce. A tak se pustí do šíleného výzkumu plného děsivých poznatků.
To, co zabilo nebohou Juniper vůbec nebylo zvíře… Byl to chorý a šílený člověk. A neudělal to zřejmě poprvé. Policie však takové teorii nevěří ani co by se za nehet vešlo. Theo se ale nevzdává a použije několik stop, které našel, pro vytvoření algoritmu. V tu chvíli začne honička za lochneskou příšerou. Protože v existenci někoho takového nevěří v první chvíli ani on sám. Jenomže důkazy přímo bijí na poplach. A tak odkrývá děsivou pravdu, jejíž hranice zatím nekončí.
Theo proto musí napnout veškeré síly, a především svůj mozek vědce, aby stihl šílence předběhnout alespoň o krůček a výhodu si udržet do té doby, než ho najde. Než ho najde a zastaví.
Detektivních příběhů existuje mnoho a jen některé vyčnívají natolik, že se dokážou doslova zažrat pod kůži. Nebojím se tvrdit, že Šelma je jedním z nich. Je to thriller, který vás donutí se bát. A hlavně vás nepustí, dokud se nedostanete na poslední stránku (a bát se budete ještě víc). Andrew Mayne vytvořil geniální knihu.
Máte tu hlavního hrdinu, co není opilec ani jiný outsider (to už moc neletí). Dokonce to není ani policista (těch už bylo taky dost). Je chytrý, k odkrývání záhad používá vědu. Je trochu asociální, ale zvládá to s vtipem a naivní elegancí, která mu neubírá na bodech. K tomu si přidejte zasazení do kontextu – děsivé lesy plné tmy a života, který nevidíte, ani si ho nedokážete představit. Pošmourný podzim, kdy mlha padá k zemi a stmívá se příliš brzo. Uzavřená městečka plná podivných postav a pravidel, co se zákony nemají nic společného. I to stačí, abyste se dostali do přesně takové nálady, kterou autor potřebuje.
K tomu si přidejte šokující zápletku (ano, i když si jí řada čtenářů dokáže domyslet) a hlavně dech beroucí šílenství při cestě Thea za tím posledním zjištěním – kdo je sakra ten vrah. Moc oceňuji, že autor prozradil až opravdu nakonec. Takže se celou dobu honí za stínem, který možná ani neexistuje a stejně tak může pochybovat čtenář. Největší bubák je přece ten pod postelí. Nikdo neví, jak vypadá, ale všichni se ho tak trochu bojí. Ono to všechno může být úplně jinak.
Správným kořením je pak právě věda, která Theovi pomáhá a určuje směr. Zvědavé čtenáře něčemu přiučí. Příroda a její chování totiž často odráží chování člověka. A dá se z ní vyčíst mnoho, když víte, kde hledat. Samozřejmě s sebou nese i bezuzdné násilí a konečné zúčtování. Koho s kým, to už si musíte přečíst sami.
Není to hloupý příběh. Má spoustu rovin, některé si čtenář musí najít. Ukazuje fakta, která nevidíme, nebo je vidět nechceme, a především předestírá hrůzu, jež se zjeví zčistajasna a zase zmizí. Její následky v nás však žijí pořád. Dokonalý predátor přece umí splynout s okolím. Nepoznáte ho, dokud nezaútočí. Musím říct, že mě Andrew Mayne dokonale odzbrojil. Děs ve mně zůstal ještě pár dní po dočtení knížky. Příběh se perfektně hodí do podzimního počasí venku, takže pokud hledáte něco, co by vás vytrhlo z nudy, po Šelmě určitě sáhněte.
Bude to jízda…
Tereza Bártová
Napsat komentář