Dvůr trnů a růží je v zahraničí mezi čtenáři young adult literatury rozhodně senzace, která si získala mnoho srdcí, očekávání tedy nebyla zrovna malá – o to větší, pokud je jeden milovníkem veškerých pohádkových retellingů, protože tady si Sarah J. Maasová vzala na paškál Krásku a Zvíře. A ano, ještě větší, pokud jste četli Skleněný trůn a autorčin styl a nápady jste si zamilovali už v něm. O čem tedy celé toto nadšení je?
Feyre je dospívající, vcelku obyčejná holka, které už dal život nejednu lekci a ledasco ji naučil. Protože žije s otcem a dvěma sestrami v naprosté chudobě a je jediná z původně bohaté rodiny, kdo je ochoten si ušpinit ruce nějakou prací, musí se pěkně otáčet, aby své drahé příbuzné uživila. Tráví tedy celé dny v lesích, kde loví, co se pohne. Až se jí to jednoho dne nevyplatí.
Uprostřed zimy, kdy je hlad největší a zásoby dávno zmizely, se Feyre zatoulá mnohem dál, než by měla – až do nebezpečné blízkosti zdi, která odděluje svět lidí od magického světa vznešených víl, prastarých, překrásných a smrtících stvoření, která kdysi lidstvo téměř vyhladila v lítých bojích. A právě tady Feyre jasanovým šípem zastřelí obrovského vlka, který podle všeho není jen tak obyčejným zvířetem. A brzy ji její čin dožene – do polorozpadlé chatrče, kde její rodina přebývá, se přiřítí obrovské děsivé monstrum, které požaduje její život v odplatě za život jeho přítele. Feyre buď zemře na místě spolu s celou rodinou, nebo se vydá za zeď, do říše víl, kde stráví zbytek svých dnů. A hádejte, kterou možnost si dívka zvolí?
Dvůr trnů a růží je magickou variací na už tak dost magickou pohádku. Kde však Belle byla jen panenkou posedávající v obrovském sídle Zvířete, tam je Feyre odhodlanou průzkumnicí a vytrvalým bojovníkem, který nechce dát svou kůži zadarmo. K vznešeným vílám cítí opovržení a nenávist a nehodlá se se svým osudem jen tak smířit. Jak se dá ale asi odhadnout podle původního příběhu, tahle nenávist se po nějaké době změní v něco úplně opačného, když hlavní hrdinka začne rozkrývat pozadí tragického osudu vznešených víl a mocného Tamlina pozná o něco osobněji.
Sarah J. Maasová má svůj osobitý styl, vyžívá se v popisech a její knížky jsou něčím velmi výrazně vizuální. Kvůli tomu je tempo vyprávění zejména v první části knihy poněkud pomalejší, protože vás autorka detailně seznámí se svým kouzelně nebezpečným světem a jeho obyvateli. Ještě zajímavější než ústřední dvojice jsou pak postavy vedlejší, každá se svébytným charakterem a vlastní agendou. Maasová dbá na detaily a mým oblíbeným se v této knize rozhodně staly masky, které mají všichni obyvatelé Tamlinova dvora na tvářích a které o nich prozradí mnohem víc, než by si nositelé přáli.
Do popředí se tu na rozdíl od Skleněného trůnu více dostává romantická linie a autorka se tu pouští i do několika odvážnějších scén – všechno je však víceméně decentní. Přesto je nutné s romantickým aspektem počítat a nechat si knihu na ten správný čas, kdy budete mít na trochu těch růžových brýlí a zlomených srdcí náladu.
Kde první polovina poklidně plyne, druhá část knihy se rozběhne o překot vpřed a autorka do hry zapojuje mnohem větší množství hráčů, než bylo na začátku patrné. Ačkoli Feyre není hrdinkou, kterou byste si zamilovali na první pohled, a občas si budete trhat vlasy, když se bude bezhlavě pouštět do něčeho, co nemůže skončit jinak než tragicky, Dvůr trnů a růží má něco do sebe a ačkoli je počet stránek úctyhodný, spolknete ho během chvíle. A budete se těšit na přídavek, protože otevřený konec přímo láká k okamžitému otevření druhého dílu. Zrovna na léto je tohle pohádkové, zamilované dobrodružství plné magie a kouzelných bytostí naprosto ideální četbou.
Hodnocení: 85 %
Autorka: Kateřina Stupková
Napsat komentář