Kdo jako první objevil Ameriku?

Gideon Crew neměl zrovna jednoduché dětství, dospívání a dospělost už vůbec ne. Jako dítěti mu před očima zastřelili otce, o němž mu celé roky tvrdili, že to byl zrádce, aby mu jeho matka na smrtelné posteli prozradila opak a požádala ho o to, aby odhalil pravdu a smrt svého otce pomstil. Z lehkovážného a příležitostného zlodějíčka uměleckých děl se stal pilný student a později inženýr v Los Alamos v jednom z nejzabezpečenějších míst ve Spojených státech, zabývajících se jadernými zbraněmi.

Památku svého otce očistil a myslel si, že se konečně bude moci věnovat svému životu. Místo toho na sebe upoutal pozornost zvláštní společnosti EOTP, která mu prozradila, že jej sleduje už dlouho a že potřebuje jeho speciální nadání. Zpočátku to všechno vypadalo až moc neuvěřitelně, ale když mu mimo jiné prozradili také to, že je nevyléčitelně nemocný a zbývají mu sotva dva roky života, svolil a v jejich akcích jim pomohl.

Jednou, podruhé… a když už to mělo být potřetí, myslel si, že už to neudělá. Jenže mu nabídli možný lék pro jeho nemoc a Gideon by byl blázen, kdyby po takové šanci neskočil. Netušil ovšem, kam až ho tenhle nebezpečný případ dovede. Co ze začátku vypadalo jako poměrně nenáročný a bezpečný úkol, najednou přerostlo v bezhlavou honbu za něčím posvátným, co by ani nemělo existovat…

Autorská dvojice Douglas Preston a Lincoln Child už potřetí prokázala, že si se svými čtenáři dokáže dokonale pohrát. To, co z počátku vypadá jako jednoduchý a předem jasně daný příběh, se na konci ukáže jako něco naprosto nečekaného až těžko uvěřitelného.

I když neustále kroutíte hlavou nad tím, jak dokáže být Gideon vynalézavý a chytrý, přesto častokrát naprosto naivní a nemotorný, stejně mu fandíte až do samotného konce a doufáte, že ho nějaká budoucnost vůbec čeká. Ve třetím díle se konečně také více dozvíme o samotném působení EOTP a o tom, proč vlastně dělá to, co dělá, což nám ke konci otevře dveře k ještě neuvěřitelnějšímu příběhu čtvrtého dílu.

Gideon mě svým dobrodružstvím nezklamal ani potřetí a i když se občas choval jako totální nemehlo, přirostl mi k srdci. Potřebovala jsem vědět, jak to celé skončí a jestli má naději. Skončila jsem jen s další hromadou otázek, na které potřebuju odpovědi. Ztracený ostrov je z těch příběhů, které vám prostě nedají spát.

Hodnocení: 80 %

Autorka: Petra Sýkorová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *