Jejím vypravěčem je Tony Webster. Chtělo by se říci, že je to normální, obyčejný člověk. Ničím nevybočující řadový historik, který ke svému životu nepotřebuje fanfáry a oslavné vavříny. Jeho život je modelový a ničím nevybočující: zážitky školního kolektivu, vzpurné debaty s učiteli, první láska a tak dál. Barnes po kávových lžičkách servíruje příběh zrání, dospívání a nacházení své role ve společnosti.
Jak vyprávění postupuje, ukazuje se, že zdánlivě spolehlivá paměť vykazuje značné nepřesnosti. Od dospívání se skokem dostáváme do současnosti, kdy vypravěč přeskočil čtyřicet let svého života. „Přežil jsem, abych vyprávěl tento příběh“, říká v klíčovém okamžiku vyprávění Tony Webster – ale my víme, že s tím vyprávěním to není tak snadné. Poznáváme, že v jeho paměti jsou věci trošku jinak, než jak se pravděpodobně stali. Zjišťujeme, že vypravěč musí žít s něčím, co chce před veřejností ukrývat.
A tak čtenář (spolu s vypravěčem) obrací historky ze všech stran a snaží se dopátrat toho, jaká byla pravda a co je vybájenou potřebou Tonyho Webstera.
Barnes je zkušeným autorem. Vědomí konce tak kromě poutavého příběhu přináší velký jazykový zážitek (patrně podpořený dobrým překladem). Edice Světová knihovna z Odeonu je pověstná vysokou úrovní svých knih, ale Barnesova próza vyniká i v ní. Vyniká filosofickým nádechem postav, kdy si má čtenář potřebu každou chvíli jejich myšlenkové pochody zapisovat. A zatímco odhalujeme nevyřčené záhyby paměti hlavního hrdiny, otevírá se před námi velkolepé panorama jednoho nenápadného života jednoho řadového historika.
Paměť a čas. Život a smrt. To jsou hlavní témata této na první pohled nevýrazné knihy. Oč více je ale nevýrazná, o to je důležitější. Bookerova cena je ve správných rukou, Vědomí konce je kniha, která vás nenechá chladnými.
Napsat komentář