V rámci edice nakladatelství Odeon, která se zaměřuje na tuzemské autory, se díla Moniky Zgustové objevují pravidelně. A ty, kteří její knihy znají, nepřekvapí, že i tentokrát, při své nejnovější práci, vytvořila román výsostně postavený na biografii hrdinky, která se o svůj prostor na světě musela prát. Zgustová má bezpochyby dar vyhledávat a vybírat si osobnosti, které tu více, tu méně známe, které však ve všech případech nabízejí hned několik dějových úrovní. Ani zde, v Růži od Stalina, nemusíme nahlížet na text „pouze“ jako na odraz soupeření s totalitním režimem, nýbrž také jako na reflexi začleňování emigrantů do nové společnosti, přetrhaných vazeb, v neposlední řadě lze vnímat knihu i jako melodramatickou výpověď o jedné krátké lásce.
Zdá se tedy, že román toho nabízí více než dost, současně jedním dechem dodávám, že Zgustová bohužel v ničem nejde příliš do hloubky. Jako by se obávala zesílit dílčí motivy odcizení či mlčení, které se rozprostírá mezi jí a její rodinou.
První třetina knihy, vykreslující rozhovory a přátelství mezi Světlanou a indickým návštěvníkem lázní Braješem Singhem křehce a čtivě spojuje milostnou linii s napětím, které se na jejím pozadí odehrává. Následně však má kniha místa, která více a více připomínají sesbírané vzpomínky, kde zeje řada „děr“, podstatné informace scházejí, naopak dostávají prostor pro děj banálnější události, činy či myšlenky. Samo o sobě to nemusí být překážkou, přistoupíme-li však k dílu přednostně jako k biografii reálné osoby, nikoliv jako k románu. Tomu totiž schází promyšlenější nakládání s rytmem a gradací a jen velmi omezeně charakterizuje okolí Světlany.
Hodnocení: 65 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář