Kdo by neznal Johna Irvinga, autora dnes už legendárních románů jako Svět podle Garpa nebo Pravidla moštárny? Nedávno se čeští čtenáři dočkali jeho novinky: románu Poslední lanovka, monumentální rodinné ságy o 952 stránkách. Ta je čtivým příběhem Adama, syna vrcholové lyžařky, vyrůstajícího v silně nekonvenční rodině. Jak román uspěl u čtenářky Evy? To si přečtěte v její recenzi!
Poslední lanovka je spontánně se odvíjející příběh s barvitě vylíčenými charaktery postav. Tak živý, že se vám bude po celou dobu příběh odvíjet přímo „před očima“, jako kdybyste se dívali na film.
Jsem si jistá, že autor psaní knihy věnoval opravdu hodně času. (Možná proto vydal další román až po sedmi letech.) Nejen kvůli správného sledu událostí, ale zejména pro podrobné vyprávění každé z nich. Důsledným vyprávěním a rozvíjením každé myšlenky a situace to působí, jako kdyby se chtěl autor ujistit, že čtenář každou situaci správně pochopí. Díky tomu je příběh čtivý, reálně představitelný a udrží si čtenářovu pozornost.
Johna Irvinga zná snad každý. Spisovatel, romanopisec a scenárista, který je proslulý po celém světě. Ostatně kdo by neznal Svět podle Garpa? Jeho kniha Poslední lanovka má být však poslední z jeho velkých románů. Bohužel nikdo nemládneme.
Autor ve svých románech často zmiňuje lidi malého vzrůstu. Až puntičkářsky vypráví o jejich pohledu na svět. Rád píše o době, ve které sám vyrůstal i o Exeteru, což je místo, kde se narodil a studoval. Ve svých románech také často píše o lidech s různou sexuální orientací. Každého dokáže do románu zařadit s takovou samozřejmostí, že člověk ani nepochybuje o tom, že takový člověk mohl v té době žít a přesně takto se chovat a myslet. Kniha tak působí spíš jako osobní vyprávění něčeho, co člověk sám prožil. Příběh je psaný s lehkostí, značnou dávkou tolerance i provokace. Upřímné nahlédnutí do osobního nitra postav.
Součástí knihy je však překvapivě i scénář. Díky scénáři je kniha takto dlouhá a ne každému bude takto část vyhovovat.
Autor se neváhá rozepsat o ožehavých tématech a dopodrobna je rozebírat.
Malá Ray, stejně jí říkají i ostatní, tak popisuje svou matku i sám Adam. Přes počáteční nejistotu zjistíte, že má ke své matce velmi blízko a mají spolu vřelý vztah. „Je to můj jedinej a nejdražší,“ tak mluvila o svém Adamovi. Vztah, který ale naplňuje nejedno tajemství. Malá maminka, fascinovaná malinkými lidmi? I tak by to mohlo vypadat.
Adama vychovávala převážně jeho babička. Malá Ray, odmítající se přizpůsobit běžným konvencím, pracovala jako lyžařská instruktorka, a tak musela být během sezóny na svahu. V příběhu se setkáte s celou širou rodinou – Adamovými tetami, ale i jejich strýci pocházejícím z Norska, bratranci, dědou… Adamovi je však nejbližší sestřenice Nora. Nora je samorost, svéhlavá, nebojácná, má přítelkyni Em a vždy ráda Adamovi objasní cokoliv týkajícího se vztahů nebo sexu. Má pokaždé co říct snad na každé téma. Zajímavou postavou je Adamův děda, který je bývalý ředitel, přestože vlastně ředitelem nikdy nebyl. Od té doby, co Malá Ray řekla, že je těhotná, děda nepromluvil.
Při čtení knihy Johna Irvinga člověk plně pochopí pojem romanopisec. Kniha Poslední lanovka je neskutečně obsáhlá. Se svými 952 stranami vám zpříjemní mnoho večerů.
V roce 1941 závodí Rachel Brewsterová v Aspenu v Coloradu na národním mistrovství ve sjezdu a slalomu. Malá Ray, jak se jí říká, neskončí ani zdaleka na stupních vítězů, ale podaří se jí otěhotnět. Doma v Nové Anglii se stane lyžařskou instruktorkou. Její syn Adam vyrůstá v rodině, která se vymyká konvencím a vyhýbá se otázkám týkajícím se pohnuté minulosti. Po mnoha letech se Adam vydá hledat odpovědi právě do Aspenu. V hotelu Jerome, kde byl počat, se setká s několika duchy. A nejsou to první ani poslední přízraky, které uvidí… Patnáctý román Johna Irvinga je monumentální rodinná sága, čtivý a dramatický příběh s duchařskými prvky.
Autorkou recenze je Eva Marešová.
Napsat komentář