Nové příběhy mladého Jiřího a jeho věrného sluhy Saturnina navazují téměř tam, kde jsme postavy opustili v prvním díle. Kniha začíná svatbou tety Kateřiny, která na konci první knihy dostala kýžený dopis s kladnou odpovědí svého budoucího manžela. Asi nikoho nepřekvapí, že se nový strýček jmenuje František II. a ačkoliv je o něco úspěšnější než nebožtík, do rodinného spektra zapadne zcela bez problému. Pro mnohé bude možná menším zklamáním, že se vztah Jiřího a a slečny Barbory zatím o moc neposunul, avšak jak říká teta Kateřina: „Netrpělivost je jediným a hlavním lidským hříchem!“.
Napsat kvalitní pokračování prvního dílu je leckdy heroický úkol pro samotné autory, natož pak pro někoho, kdo se snaží navázat na klenot české literatury. Pokud vezmeme v úvahu, že samotný Saturnin je jen útlou knížkou, na nového autora čekal nelehký úkol – vnořit se do Jirotkova stylu psaní a pokračovat v duchu jednotlivých postav. Je tak velmi složité, aby text nepůsobil až moc okatě či naopak nevznikala zcela nová kniha.
Snahu pana Macka je zapotřebí vyzdvihnout, protože svůj domácí úkol zvádl. Jen zůstává otázkou, do jaké míry je potřeba psát pokračování tak známých knih, na které je ve výsledku složité navázat. Je zapotřebí knihu vybalancovat, aby z nového příběhu vzešlo kvalitní pokračování a ne jen kopie předešlého autora.
Obávám se, že někteří čtenáři nedocení vtipy, které do příběhu pan Macek ukryl, protože se ztratí v přílišné změti přísloví a vzpomínek na to, co se událo v předchozím díle. Osobně si myslím, že pokud by se z knihy vyškrtly pasáže, kde se vzpomíná na předchozí knihu, z knihy by rázem byla polovina.
Pokud se ale i nadále autor bude držet humoristické branže, jeho další knihy psané v jeho osobním stylu by nemusely být špatné a čtenáře by si zcela jistě našly. Vtipy nového Saturnina mají šmrnc, ale přesto knize určité “Jirotkovské charizma” chybí a vzhledem k tomu, že kniha je psána v jeho stylu, toto srovnání je pak bohužel na místě a knihu zbytečně sráží.
Věřím tomu, že kniha si najde své čtenáře, kteří zcela jistě ocení tón originálu a knize odpustí, že chvílemi působí až moc strojeně. Zároveň je třeba myslet na to, že nová pokračování oblíbených autorů nejsou pro každého a pokud při prvních řádcích nemůžete vyhnat z hlavy hlas Oldřicha Víznera, pak pro vás může být kniha zklamáním.
Současný Saturnin v podobě pana Macka by totiž v koblihovém testu spíše patřil do skupiny druhé, tedy by seděl v kavárně a přemýšlel nad tím, jak úžasné by bylo začít koblihy házet po sedících hostech. Přesto pro všechny, kteří jeho příběhy milují, určitě nebude na škodu knihu přečíst – nudit se u ní nebudete.
Autorka: Ema Krhovská
Hodnocení:
Napsat komentář