Babauta může mít na vizitce roli „kazatel“, a to se všemi pozitivy a negativy, které s takovou rolí souvisí. Kdysi založil blog o minimalismu a ukázal tisícím čtenářů, že je možné se spokojit s málem, zjednodušovat prakticky vše (od stravy až po způsob práce) a věnovat se hlavně tomu, co vás naplňuje. Babauta posunul řadu lidí tam, kde si přáli být. Tolik k té pozitivní funkci.
Odvrácená strana však souvisí s přehršlí textů, které denodenně vycházely na blogu a rozhodně s minimalismem neměly nic společného. Ostatně, počet knih, které Leo Babauta sepsal, mnohem víc převyšuje počet myšlenek, které v nich najdete. Umírněnost, o níž autor káže, jako by s tímto neměla mít nic společného. A otázkou také je, jaký život Babauta skutečně žije, když neustále řeší pouze „problém“ opírající se o rozhodování, zda si ráno přečíst kapitolu v knize, nebo jít ven, popřípadě napsat pár řádek na blog. (Já ze svých školení znám hlavně lidi, co řeší, jak vydržet nápor v práci a mít ještě čas i na svou rodinu…)
Vzhledem k tomu, že se problematice efektivity a osobního rozvoje věnuji už řadu let, nezapomenu upozornit, že Babauta své místo v daném kontextu rozhodně má a i mě samotného pozitivně ovlivnil. V něčem odkryl nové cesty (hlavně při budování návyků), v jiném trošku popíchl ke změně, nebo minimálně k zamyšlení nad tím, zda to, co dělám, je správné. Postupem času se však začal natolik opakovat a vyhraňovat, že se mi stal vyprázdněným extremistou. Problém hlavně spočívá v jeho nedůvěryhodnosti. Protože mi přijde natolik odstřižen od reality a navíc tolik postrádá nadsázku/humor, že jeho texty překypují zatuchlým sentimentem.
Přesto jsem si český překlad 52 změn přečetl, ne snad s vírou, že v knize najdu něco nového, ale spíše ze zvědavosti, zda si najdu nějakou změnu, kterou aktuálně řeším, nebo bych rád. To se autorovi povedlo.
Návody, jak změn docílit jsou ale mnohdy velmi vágně formulované. Babauta se v tomto směru naštěstí odchyluje od opačného extrému, neustálého opakování a rozepisování téhož. Jenže mně by stačilo raději 10 změn s radami, které by podrobněji odkrývaly problém, proč vlastně danou změnu může být obtížné provést. Kdyby se Babauta sem tam opřel o nějaký zdroj, studii, pomohl lidem odhalit příčiny, mnohdy velmi pevně spojené s fungováním mozku, mohli by snadněji se zlozvyky bojovat, nebo by mohli alespoň sami sebe lépe pochopit.
Jenže Babauta si vybral cílovou skupinu, která se asi ani tak moc ptát nechce. Líbí se jí, jak hezky Leo zdůrazňuje mezilidské vztahy, hodnoty a kvalitu života na úkor práce a všudypřítomného shonu a moderních technologií. Jenže to už udělali i jiní před ním, často opravdu kvalifikovaně (např. Stephen Covey).
52 změn je tak knížečkou, která určitě nemalé procento pohladí a popostrčí (a mise Babauty bude naplněna), mohla by být ale mnohem účinnější, kdyby se místo produkování nových a nových textů a nových a nových knih, jimž vévodí stručnost, Babauta soustředil na menší množství „produktů“, které by ale byly podrobnější. Je to pak spíše takový seznam o 52 položkách, než skutečná kniha.
Hodnocení: 50 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář