Nejnovější režijní počin osmašedesátiletého (!) Clinta Eastwooda představuje velmi pečlivou rekonstrukci jedné události. A to tak pečlivou, že se na zázračné přistání na řece Hudson díváme v průběhu filmu hned několikrát. A i když víme od samého počátku, jak přistání dopadlo (nikomu ze 155 pasažérů se nic nestalo), je Eastwoodova stominutová studie prosta jakékoliv chvíle na oddech.
Kapitán se dostal po svém přistání do hledáčků objektivů médií, neboť něco takového se zkrátka jen tak nevidí. Udělat manévr, kdy obrovské dopravní letadlo přistane bez poškození na řece, jej etabluje mezi hrdiny. Jenže jeho nadřízení (a samozřejmě pojišťovna) se na věc dívají mnohem skeptičtěji. Proč se Sully rozhodl nevrátit zpět na ranvej nebo nevyužít jinou přistávací plochu, když by mu podle všech výpočtů a simulací mělo letadlo, byť bez chodu obou motorů, na daná místa „doputovat“? Neriskoval kapitán zbytečně životy svých pasažérů? Neskrývá před všemi nějaké tajemství, které by vyšetřovatelům pomohlo se dobrat skutečným důvodům, proč takhle riskoval?
Eastwood rozehrává mistrnou hru s těmito a dalšími otázkami. A neustále mezi ně pouští takřka až intimně subjektivní perspektivu ústřední postavy. Minuta po minutě, co se dělo v letadle, se nám postupně zhmotňuje před zraky, přesto stále ve vzduchu visí ona otázka: Nebylo by jistější reagovat jinak? A šlo to?
Sully: Zázrak na řece Hudson se na první dojem zdá být vlastně velmi konvenční drama. Když odmyslíme pár záběrů s letadlem, to nejpodstatnější se odehrává v uzavřených místnostech a často jen o několika málo hercích. Vlastně je možné předvídat, jak se vše postupně vyvine, ostatně, výběr titulního herce, Toma Hankse, představuje vodítko ke čtení hlavní postavy více než jasné. Přesto je Sully v řadě věcí nestandardní. Jeho výstavba a neustále mírně posunutý úhel pohledu na tutéž událost čechrá nervy a především pojmenovává, jak složité může být hledání racionality v místech, která vyplňuje člověk (a jeho emoce, instinkty a zkušenosti). Eastwoodův film sice ve finále vyznívá jako adorace všech záchranných složek (v jednotě týmu je síla), pod povrchem nabízí mnohovrstevnatější čtení. A jen dokazuje, jak stále silného režijního vedení (a vize) je Eastwood schopen.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář