Jděte za svými sny. Ať už jsou jakékoliv

Leo je docela obyčejný šestnáctiletý kluk s docela obyčejnými problémy. Do školy chodí jen proto, že musí, s rodiči vychází tak akorát, baví ho hrát fotbal, jezdit na skútru… a je nešťastně zamilovaný do dívky s těmi nejzářivějšími rudými vlasy, jaké kdy v životě viděl. Jen kdyby si ho alespoň jednou všimla.

Pro Lea je její rudá jasným světlem v jinak bílém a pustém světě. Rudá mu přináší radost, rudá ho nutí snít, rudá je láska. Jenže jednoho dne rudá zmizí a Leo začíná přicházet na to, že život není jen bílý nebo rudý. Je veselý, je smutný, je plný překážek, otázek a cílů. Někdy nejde jen o to, jestli máte ve škole dobré známky, jestli vyhráváte důležité zápasy, jestli neděláte rodině ostudu, jestli jste zamilovaní… někdy jde hlavně o to, jestli jste zdraví. Jeho rudá má rakovinu.

Když jsem se do knihy pouštěla, tušila jsem, o čem je a co se nejspíš bude dít. Nic mě ovšem nedokázalo připravit na hloubku a sílu zdánlivě ledabyle seskládaných myšlenek občas zmatené a občas neuvěřitelně bystré hlavy dospívajícího kluka, co se zamiloval do dívky, která o něm neměla ani potuchy. Beatrice. Záhadná, krásná, nedosažitelná. Taková pro Lea je. A my se společně s ním dozvídáme, co všechno musí Beatrice podstoupit, aby mohla být na světě o chvíli déle.

Někdo může namítnout, že takhle hloubavý dospívající kluk být ani nemůže. Že nemůže na svět koukat tak pragmaticky, jednoduše, pravdivě. Ale proč ne? Proč se pro jednou nepozastavit nad tím, jak vlastně svět okolo vypadá? Jak se k sobě lidé chovají? Co nás dělá takovými, jakými jsme?  

Autor si s citlivou tématikou rakoviny poradil krásně. Do svého příběhu doslova vložil srdce a udělal z něho něco nezapomenutelného. Leo není tak úplně klasický hrdina, a to ho dělá ještě zajímavějším. Jeho kamarádi a i z počátku nenáviděný učitel výborně dokreslují základní linku příběhu a v ničem nezůstávají pozadu, přičemž Lea tu a tam usadí anebo mu ukážou jiný pohled na věc… a tím pádem také čtenáři.

Bílá jako sníh, rudá jako krev je kniha, která vás nutí přemýšlet. Je to kniha, která vám promlouvá do duše, která vám krásně hraje na city, která vás možná ze začátku nebude bavit, ale nakonec vás chytne a nepustí až do samotného konce. Je to také kniha, na kterou musíte mít tu správnou náladu a pocitové rozpoložení, jinak vám bude připadat neuvěřitelně nudná a zdlouhavá. Já měla to štěstí, že se mi přesně trefila do momentálního vkusu a mohla jsem si ji tak pořádně vychutnat.

Tento italský román se dočkal také své filmové podoby, o kterou se v roce 2013 postaral Giacomo Campiotti, jenž stojí například za oblíbenou televizní adaptací Doktora Živaga s Keirou Knightley. Nese název Bianca come il latte, rossa come il sangue a české distribuce se bohužel nedočkala. Ale nevadí, alespoň kniha totiž česky vyšla a je moc krásná.

Hodnocení: 85 %

Autorka: Petra Sýkorová (Syki)

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *