Snad s výjimkou Bena Afflecka, který umí lépe režírovat než hrát, měly doposud všechny filmové varianty agenta Ryana štěstí na herecké představitele. Vedle Aleca Baldwina a zejména Harrisona Forda lze nyní dosadit i Chrise Pineho. Mladík proslavený novými díly Star Treku dostal šanci zabojovat proti Rusku díky scénáři, který umně spojuje tradiční podobu Clancyho hrdiny s tou poupravenou (film Nejhorší obavy). Vrací se do zárodků spolupráce Jacka Ryana se CIA, současně však reflektuje éru po 11. září. A mohli bychom při funkčním propojování dvou světů pokračovat. Styl Jacka Ryana: V utajení je příjemně staromilský. Aniž by se zříkal moderních technologií (ba právě naopak, je jich tu požehnaně a jsou dostatečně cool), vzdává se předimenzované akce a efektů. Ve výsledku tak film nejenže má na současné poměry velmi malý rozpočet, rozhodně svým vzezřením nepřipomíná aktuální blockbustery, ale i skromnější stopáž a větší důraz na dialogy.
Předchozí výčet berte jako pochvalu a jako doporučení, byť je velmi reálné, že právě tyto aspekty filmu podrážejí nohy, tedy hodnocení diváků. Ostatně, domácí filmová databáze hovoří v číslech značně kriticky: film dosahuje sotva 60% hranice. Odradit bych se ale takovou informací nenechal. Už pro obsazení a jméno u funkce režie. Pojďme postupně.
Chris Pine v případě kapitána Kirka efektně navázal na naznačované frajírkovství z původních sérií Star Treku, u Ryana se aury lamače ženských srdcí dokonale vzdal. Zkraje sice působí poněkud moc uvědoměle (americký občan -> americký voják -> americký veterán), jakmile jej ale osloví CIA, začíná být nesvůj. Ona nejistota okoření některé z prvních napínavých scén, a tak trochu schází ve finále, kdy už Pineho Ryan více připomíná Bonda a Bourneho.
U zaláskované Keiry Knightley to zprvu vypadá, že bude hrát desáté housle a film ji využije pouze jako lákadlo a hezkou ozdůbku. Zatímco však Pine v poslední čtvrtině filmu už tolik zajímavý není, Knightley dostává více prostoru a i na malé ploše odvede velmi dobrou práci.
Co do množství záběrů také nikterak obtěžkán byl Kevin Costner. Hlodala mnou zvědavost, zda to bylo ku prospěchu či ku škodě, protože v Ryanovi je velmi sympatický a dokonce vzbuzuje touhu vidět nějaký špionážní film, který by byl pouze o jeho postavě. Hovoří jen úsečně, současně nehází tajemným pohledem tak, aby to působilo směšně. Zkrátka výborná volba.
A nejlepší zůstává nakonec – nehledě na to, že právě představitel ústředního záporáka, Kenneth Branagh, film i režíroval. Bezpochyby právě on má nejcitelnější podíl na tak dobrém výsledku. Zkušenost s divadlem a se Shakespearem prosákla do scénáře, kdy dialogy mezi postavami jsou na akční hollywoodský film nezvykle inteligentní, a také do uchopení oligarchy Viktora Čerevina, tak shakespearovsky tragického neřáda, až jej budete milovat. Není to tak dávno, co Branagh přešel na komerční vlnu, a zatímco v Thorovi si pohrál s komiksovým patosem, u Jacka Ryana dokázal, že akčních scén nemusí být v akčním filmu mnoho a že mohou být přehledné. A také, že hrdinové nemusí být pouhé placaté loutky.
Proto jen průměrné ohlasy a hodnocení na databázích berte s rezervou. Film vás o to více ale může příjemně překvapit. Se svým modře chladným laděním flirtuje se soudobou poetikou, formálně má ale mnohem blíže ke (kvalitním) postarším špionážním thrillerům. A to potěší.
Hodnocení: 85 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář