Cruise očividně neztrácí dech. A s velkou pravděpodobností i díky jeho producentským aktivitám se mu do rukou dostávají role, které mají šmrnc. Akční hrdinové, kteří toho zvládají více, než by jejich vzezření napovídalo. Umí být občas i vtipní, občas dostat pořádnou nakládačku. Čas od času dokonce mít u sebe nějakou tu bytost, které věnují (alespoň na chvíli) své srdíčko. Ale jen na chvíli, aby se jeho postavy mohli zase v klidu postavit před darebáka a ukázat mu (zač je toho) loket.
Poslední, vlastně v pořadí první, Jack Reacher, si odbyl premiéru v roce 2012. Nijak zvláště nezapadl při porovnání s misemi, které postupoval Cruise v sérii Mission Imposible, z čehož logicky vyplývalo i očekávání spojené s pokračováním, podtitulem označeným coby Nevracej se. A i když hodnocení fanoušků na místní databázi spíše svědčí o jistém zklamání, výdělkům se špatně nevedlo. A Cruise bude mít důvod, proč se k adaptacím literárních předloh z pera Lee Chiilda zase někdy vrátit.
Druhý díl, Jack Reacher: Nevracej se, se schopností dobrého profesionála kombinuje špínu sahající do vysokých míst (armáda USA), nespravedlivě obviněné, vyšetřování na úprku a také v neposlední řadě motiv rodičovství – neb, ruku na srdce, Tom Cruise už není rozverný mladík, nýbrž muž, jenž by mohl sklízet i plody stromů, které kdysi zasel. A i když z filmu právě tento motiv poněkud „šustí“ a moc nás nebude překvapovat, kudy se v průběhu děje ubere, působí vlastně v kontextu té hromady akce sympaticky. A jen ukazuje, jak trendy je akční hrdina, který by mohl být normálním taťkou (Ne, Arnold v Komandu nebyl ani na chvíli normálním taťkou!)
To, že nový Jack Reacher není úplná wow podívaná, lze přičítat Edwardu Zwickovi. Jeho filmografie se poněkud houpe na vlnách a někdy si vybere svá slabší místa. Ale zase důvod, proč nový Jack Reacher stojí i tak za zhlédnutí a umí trochu napínat a rozhodně bavit (ne, smát se moc nebudete, jde o bavení v napojení na akční scény), vychází z faktu, že Zwick je více než dobrý řemeslník. A umí si uhlídat dění na place, aby poutalo divákovo oko. A rytmus, aby film nenudil. Jen zkrátka nenabídne třešničky, kvůli kterým byste chtěli opakovaně ochutnávat totéž dokola.
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář