Po velkém úspěchu knižní trilogie nikdo nepochyboval o tom, že vznikne film. Vznikl a celosvětovou premiéru má právě v těchto dnech. Vzhledem k úspěchům knih jsou do filmu vkládány velké naděje a očekávání.
Jestliže jsou knihy určené pro „starší mladší čtenáře“, tak film svou věrností některých scén cílí spíš na dospělejší publikum. Povězme si něco o příběhu. Každý rok se na území bývalé Severní Ameriky (nyní Panem) konají Hunger Games – hladové hry. Do nich jsou vybráni dva mladí lidé z každého z dvanácti krajů. Ty ovládá mocný Kapitol, a tyto hry jsou vlastně trestem za dávné vzpoury. Každý kraj pošle dívku a chlapce a těchto dohromady 24 dětí musí zápasit o život. Jen jeden z nich přežije, ostatní zemřou. Celé Hladové hry jsou pak vysílány jako zábavná reality show.
Zrůdnost celých her, kdy jsou děti nuceni bojovat o svůj život je v tom, že jsou prezentovány jako velkolepá událost. V Kapitolu diváci nadšeně jásají, vítají novodobé gladiátory při příjezdu k aréně – a celé to je ze zákulisí režírováno, na jevišti moderováno a z pozadí ovládáno mocným prezidentem. Šestnáctiletá Katniss Everdeenová se dobrovolně přihlásí místo své mladší sestry Prim. Nemá mnoho výhod, může se spoléhat jen na svůj instinkt a rady málokdy střízlivého mentora Haymitche Abernathyho (toho hraje jako vždy výborný Woody Harrelson), bývalého a jediného vítěze her z jejich kraje. Katniss čeká souboj proti dokonale trénovaným Splátcům (tak se dětem říká), kteří se na Hry připravovali celý život. Pokud se má Katniss ještě někdy vrátit domů, do Dvanáctého kraje, musí zvážit skutečné priority: přežití za každou cenu versus lidskost a život versus láska.
Oba hlavní představitelé – Katniss i jejího „kolegu“ z Dvanáctého kraje Peeta si zahráli herci, které jsme dosud neměli moc příležitostí někde vidět. Nejen, že to nebylo na škodu – filmu to pravděpodobně velmi prospělo. Anonymní tváře v soutěži, kde čtyřiadvacet individuí bojuje o to nejcennější, co máme. Film nemá hluchá místa a jeho tempo je tak zběsilé, že vám nedovolí se ani jednou podívat na hodinky. Režisér Garry Ross není sice kdovíjak zkušeným – tady ale prokázal, že umí. Všechno do sebe pasuje, scénář je logický a pochopitelný i pro člověka, který knihy nečetl.
Pozoruhodné je barevné ladění scenérií. Když jsme v chudém Dvanáctém kraji, cítíme chudobu z každého filmového políčka. Když jsme v Kapitolu a sledujeme pompézní show, vše je barevné a velmi „dada“. Záběry z „velitelského můstku“ celé reality show zase působí, jako by se točily na palubě vesmírné lodi Voyager. Celé to docela dobře funguje a zdůrazňuje obrovský kontrast mezi pokořenými kraji, a všemocným Kapitolem. Kontrast mezi zábavnou televizní show (včetně zábavně bizarního moderátora) a lidským utrpením, ponížením a porobením.
Rozhodně na Hunger Games do kina jděte, ten film za to stojí.
Napsat komentář