Když se nakladatelství Hogarth rozhodlo, že se spolu se slavnými světovými autory pustí do edice, která by v románové podobě měla představit variace na hry Williama Shakespeara, byl to rozhodně odvážný kousek. Který se zatím ale vyplácí! Po knihách Trhlina v čase, variaci na Zimní pohádku od Jeanette Wintersonové, Šajlok, to jsem já, převyprávění Kupce benátského od Howarda Jacobsona, a Děvče na ocet, kde Anne Tylerová zmodernizovala Zkrocení zlé ženy, přichází Margaret Atwoodová a s ní i Kus temnoty. Hra ve hře na hru o hře, jak v doslovu trefně konstatuje překladatelka Kateřina Klabanová, tentokrát vychází z poslední Shakespearem samostatně napsané hry Bouře, která mezi čtenáři možná není tak známá jako Macbeth (toho si do nového kabátku obleče Jo Nesbø) nebo Hamlet (a toho zase Gillian Flynnová), ale o to je magičtější a atmosféričtější.
Roli mága Prospera hraje v moderní variaci Felix, umělec a režisér, který pro divadlo žije a dýchá, zvlášť od té doby, co přišel před nějakou dobou o dcerku Mirandu. Když je ze svého postu vyštván ambiciózním kolegou a jeho spiklenci, jeho svět se zhroutí. Uprchne daleko od lidí do opuštěného domku uprostřed nicoty, kde ale začne pomalu spřádat plán své pomsty. Čím více času ale tráví o samotě se svými myšlenkami, tím častěji ho pronásleduje přízrak jeho mrtvé dcery. Přelud postupně získává jasnější a jasnější kontury, a i když Felix ví, že jeho dcera s ním doopravdy nežije, imaginární Miranda se stane pevnou součástí jeho života.
Protože se od divadla úplně odstřihnout nedokáže a hlavně má obavy o své duševní zdraví, začne Felix nakonec pracovat jako učitel jakési dramatické výchovy – neučí však aspirující herce, ale vězně. Navzdory očekávání všech se mu partu kriminálníků podaří svým nadšením okouzlit a vzbudit v nich lásku k mistrovskému kousku, který s nimi hodlá produkovat a následně natočit na video – Shakespearovu Bouři, která má sloužit jako pocta jeho Mirandě, která dostala podle kouzelné hry jméno.
Margaret Atwoodová je Spisovatelka s velkým S a její Příběh služebnice je kanonickou dystopií. Kus temnoty hraje na jinou strunu, není však o nic méně hluboký. Příběh plný humoru i magie zároveň rozkrývá lidskou psychiku i podstatu touhy po pomstě a stává se psychologickou sondou do mysli žalem zlomeného, ale stále vášnivého muže. Zároveň však v první řadě stále zůstává hlavně poctou dílu Williama Shakespeara, které v zde opravdu obléká moderní kabátek, když se obsah hry transformuje do rapových písní a dialogy i postavy jsou představovány z nových a nečekaných úhlů pohledu. Autorka skrze své herce, partu kulturně nevzdělaných vězňů, využívá k tomu, aby ve hře vypíchla aspekty, které jinak zůstávají upozaděny, aby z Kalibana udělala postavu, se kterou je možné se ztotožnit, aby Shakespeara vytrhla i s kořeny a přesadila ho do nové půdy, kde může vzkvétat.
Kus temnoty je jakousi metahříčkou – nejen že vězni pod Felixovou taktovkou zkoušejí vlastní variaci Bouře, ale celý narativ je zároveň jejím odrazem s Felixem jakožto Prosperem, pro něhož se vězení stává jeho ostrovem, kde může snovat své pomstychtivé plány. A jestliže jste Bouři nečetli, nemějte strach. Atwoodové se podařilo nenásilně celou hru načrtnout i pro toho čtenáře, který jí zůstal nepolíben. Strhující a dojemný příběh tak získal navíc edukativní rozměr a mě samotnou přiměl Bouři během pár hodin přelouskat. Třeba přiměje i vás. A pokud ne, věnujte chvilku alespoň stručné synopsi na konci knihy.
Poutavý příběh, u kterého se čtenář zasměje i uroní slzu a který ho navíc donutí přemýšlet, kreativní a vybroušený jazykový styl a množství chytře servírovaných literárních aluzí – Kus temnoty od Margaret Atwoodové se pro mě stal rozhodně jednou z událostí podzimu.
Autorka: Kateřina Stupková
Hodnocení:
Napsat komentář