Stát Vermont, Nová Anglie. Místo, kde jsou billboardy zakázané coby urážka přírodní estetiky. Místo, kam se výletníci jezdí kochat krásou umírajícího podzimu. Místo, kde je vzduch sladší.
Místo, kde se záhadně ztrácí dívky.
A když řeka vyplaví tělo jedné z nich, potlučené a brutálně znetvořené, je Franku Rathovi i celé partě vyšetřovatelů jasné, že je čeká pěkná řádka probdělých nocí.
Jméno amerického spisovatele Erica Rickstada není mezi českými čtenáři zrovna známé, v zahraničí si však získal pozornost kritiky už svým debutem Sklizeň (Reap, 2000). V Tichých dívkách, své druhé knize, přichází se směsicí psychothrilleru i klasické detektivky. Patříte-li k milovníkům Joa Nesbøho a dalších severských autorů, pak by právě tento román neměl ujít vaší pozornosti. Rickstad se při psaní inspiroval skutečnými případy zmizení a vražd, ke kterým ve Vermontu došlo, a vzhledem k tomu, že právě zde žije, snad právě bezprostřední blízkost násilí podnítila jeho spisovatelskou představivost. „Násilí neuznává zeměpisné hranice,“ krčí rameny, a mimoděk tak přizvukuje svému literárnímu hrdinovi, Franku Rathovi, který se vzdal slibné kariéry, aby se mohl starat o adoptivní dceru. Rath má v životě jen málo jistot, jedno však ví až příliš dobře: Nikde není bezpečno.
Brilantně napsané dialogy, svižný styl vyprávění, i břitký, sžíravý humor – to vše jsou hlavní přednosti Tichých dívek. Připočteme-li k tomu mistrné zacházení s momentem překvapení a schopnost udržet napětí doslova do poslední věty, zařadí se Rickstad snadno mezi špičky svého žánru. Z hlediska českého čtenáře je pak třeba pochválit i výborný překlad Vratislava Kadlece.
Detektivky mívají jepičí život – jakmile jednou rozlousknete, oč v nich jde, ve chvíli, kdy s poslední stránkou odhalíte vraha, ztratí mnohdy své kouzlo. Po přečtení Tichých dívek vás však bude ještě dlouho mrazit v zádech při představě té sněhem zaváté panenské krajiny, ve které se může stát cokoliv.
Úplně cokoliv.
Hodnocení: 95 %
Autorka: Michaela Křivohlavá
Napsat komentář