Hipster jízda na vlnách vinylu

6. 3. 2017 v 09.12

Doma má stovky LP desek a celé dny tráví tím, že hledá kousky, které pak prodává přes e-bay. Říká si vinylový detektiv. Asi nikdy netušil, že jeho služeb někdo doopravdy využije, ale jednou u dveří zazvoní oslnivá kráska a předloží mu lákavou nabídkou. Vždyť co je víc, než hledání desek… Že to ale není jen běhání po burzách a blešácích, zjistí hned vzápětí…

V roce 1955 vyšla poslední nahrávka z právě končícího studia Hathor a ztratila se neznámo kam. Nikdo neví, v které sbírce skončila nebo jestli ještě vůbec existuje. Ale originál je to víc než vzácný… Každý by ho chtěl pro sebe…

Hlavní hrdina si žije pohodlný život v Londýně. Krmí kočky, sbírá desky a má vcelku obyčejný a nijak vzrušující život. Když u něj ale zazvoní pronikavě krásná blondýna s nabídkou práce, zbystří. Nejde totiž o práci v běžném slova smyslu. Musí najít jednu desku – originál z roku 1955. Nejdřív to vypadá na pořádnou piplačku bez úspěchu, protože jak najít jednu desku mezi několika tisíci dalšími.

Když vezmete v úvahu možnost záměny a další proměnné, zdá se to jako neřešitelný úkol. Zvlášť když zjistíte, že se vám na paty lepí párek „árijců“. Celý úkol tak dostává nový rozměr. Vinylový detektiv totiž zjišťuje, že několik lidí, kteří byli s deskou spojeni, záhadně zemřeli. A tak se vydává na závod s časem, protože jeho snahy a hledání kazí jiní, kteří nejen že jsou ochotni zaplatit balík peněz, ale neváhají udělat cokoliv, co by je k nalezení desky posunulo.

Tak trochu detektivka, tak trochu lovestory a hlavně hodně jazzu – to je Poslední deska. Není to ale zrovna typický příběh, který byste pod jedním nebo druhým žánrem čekali. Dá se říct, že velkou měrou tomu přispívá suchý britský humor, prostředí gramofonových desek i samotný hlavní hrdina, který se trochu vymyká zažitým vzorcům. Je to hipster, co chodí nakupovat do Marks & Spencer, kávový snob, který miluje své dvě kočky. Jeho přístup je dost uvolněný a téměř nic ho nerozhodí (což by někdy mělo). Nejlepší na něm ale je, že si názor i představu o něm můžete vytvořit zcela sami, protože nikde nezazní ani jeho jméno, ani jakýkoliv popis. V podstatě ani není jasné, kolik mu je. Možná je to týpek s bradkou a brýlemi v kostkované košili nebo taky vůbec ne.

Navíc vypráví svůj příběh v ich formě. Je familiárnější, ne vždy spisovný. A i když mi to někdy vadilo, je to prostě jeho styl. Andrew Cartmel mu vdechl osobitost a lidskost, kterou si čtenáře přitáhne. Jako by to byl váš kamarád, který má zálibu v deskách a pouští vás do svého světa plného jazzových tónů a gramofonových vychytávek. Zápletka není tak přímočará, jak by se na první pohled mohlo zdát. Možná je trochu překombinovaná, ale ať tak či tak, jde spíš o děj a průběh samotný, než závěr. Alespoň tak to na mě působilo. Autor také předvedl dokonalý přehled o jazzu, kterým prošpikovává hledání desky.

Kniha se četla dobře. Takový ten fajn příběh, u kterého se trochu vzděláte, trochu pobavíte a hlavně uvolníte. Nečekejte brutální zločiny ani komplikované vyšetřování. Tentokrát budete na té třetí straně (ani policie ani zločinec). Ale věřte, že vás celý tenhle hipster svět vtáhne a donutí si alespoň jednu píseň pustit, ne-li si koupit vinyl, abyste ukázali, že i vy na to máte.

Hodnocení: 70 %

Autorka: Tereza Bártová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím