V roce 1938, kdy Československo vstupovalo do tragické fáze svých dějin, bylo Helze Weissové devět let. Prožívala jiné starosti, než by mělo mít devítileté dítě. Místo toho, kde má oblečky pro panenky, musela řešit, kde je nejbližší protináletový kryt. Místo toho, aby se těšila na své kamarádky ve škole, musela myslet na to, co znamená slovo „mobilizace“.
7. prosince 1941
„Zasedáme k snídani – poslední. Všechno, ať dělám cokoliv, je dnes naposledy. Stále ta myšlenka – už nikdy! Přichází strýc a tedy. Můžeme jít. Oblékám si kabát, na něm transportní číslo 520. A teď již neodvratně – musíme jít.”
V roce 1941 byla rodina Helgy Weissové poslána transportem do Terezína. První dojmy z tohoto jejich nového domova byly rozpačité. Helga si do deníku napsala: „To je strašné, já se tady snad do smrti nevyznám.“ V době transportu bylo Helze 12 let a vůbec si neuvědomovala, že smrt může přijít dříve, než by ji kdokoliv čekal.
Tato kniha (a další „holocaustové deníky“) je srovnávána se slavným Deníkem Anny Frankové. Věk obou autorek byl podobný, jejich životy však zcela odlišné. Zatímco Anna Franková se skrývala v zadní části domu, Helga Weissová prožila čtyři roky pekla. Helga Weissová také měla štěstí v neštěstí. Po pobytu v Terezíně si prošla koncentračními tábory v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu, ale válku se jí povedlo přežít.
Máme před sebou deník psaný dospívající dívkou v prostředí, které bylo zničující i pro dospělé. O této knize se nedá říct, že je „hezká“, protože ona hezká ani být nemůže. Přesto však zápisky zachycují víru v dobrý konec a lepší zítřek. Již tak dost silný dojem z textu ještě násobí ilustrace zobrazující život v ghettu, které vytvořila přímo Helga Weissová. Užitečnou pomůckou jsou vysvětlivky, které pomůžou zorientovat se v rodinných vazbách a dobových reáliích. Pro pohodlnější čtení by bylo lepší, kdyby vysvětlivky byly přímo na stránce.
Deník Helgy Weissové se nečte snadno, ale mezi podobnou literaturou patří k tomu lepšímu. Vypráví příběh, který nepotřeboval fantazii. Příběh, na který by se nemělo zapomínat.
Hodnocení: 90%
O autorce
Helga Hošková-Weissová, jak se dnes autorka jmenuje celým jménem, je dnes mezinárodně uznávanou výtvarnicí. Po válce dohonila ztracená školní léta, vystudovala střední grafickou školu. Pokračovala pak na Vysoké škole umělecko-průmyslové a páteř její výtvarné tvorby představují válečná témata. Narodila se v roce 1929 v Praze, kde žije dodnes.
Napsat komentář