Film jako návod na zvlčení

Martin Scorsese se milerád upíná na charismatické jedince, kteří balancují na hraně zákona, no, většinou si vykračují za ní, v temných zákoutích, kde úplatek nebo kulka do týla mají podobnou rutinní povahu jako ranní čištění chrupu. Pokud si ale jednotlivé tituly vybavíme, zůstává nám na jejich konci katarze, jež zpochybní dosavadní královskou jízdu. Ne že by snad zlo bylo nutně potrestáno (dobrem), ale jeho výdobytky hořknou a hrdinové – pokud přímo nezemřou – se začnou užírat sami sebou.

Na Jordana Belforta bychom takový model vztáhnout bez úprav nemohli. V porovnání s kolegy starších Scorseseho filmů nemá za nehty krev, dokonce mnohdy jedná v mezích toho, co mu stát dovolí. Etika však představuje nevhodné slovo, které nahradila všudypřítomná kvílivá radost z požitků. Jordan coby finančník začne okrádat bohaté i chudé, s umem využívá slabin virtuálního světa akcií, stejně jako těch, co kouzlu Wall Streetu (a vidině zbohatnutí) propadnou. De facto bychom jej mohli brát jako muže, jenž se rozhodl hloupost, důvěru a lačnost okolí potrestat (a vydělat na tom). V motivaci Belforta ale více než chuť hrát si na školitele najdeme nedospělou závislost na všem, co luxus nabízí.

Vlk z Wall Street by mohl být kritikou zlého světa finančnictví (potažmo novodobého kapitalismu), Scorsese se ale vzdálil od tendence hodnotit. Zaměřil se na povahu hlavního hrdiny a skrze jeho optiku sleduje vzestup a pád (?). Optikou značně zhýralou, večírkovou, ovanutou nedopitým šampaňským, nedopalky cigaret, zabarvenou drogami a leskem zpocených nahých těl. Kariéra a život Jordana Belforta startuje s bušením do hrudi a hlasitým popěvkem džungle a až do samého konce filmu tento rytmus nepoleví. Je třeba se tak připravit na tříhodinový sprint (nikoliv maraton), který vás vtáhne, ať už se vám jednání hrdiny líbí či nelíbí (pravděpodobně, tedy doufám, že nelíbí). Usednete do limuzíny, která porušuje rychlost, ale je to jedno, protože Scorsese umí natolik mistrovsky režírovat a DiCaprio hrát, že na mravní soudy a ponaučení si – a to vůbec kdoví – vzpomenete, až po týdnu, co jste film zhlédli. Ne, Scorsese nic nehodnotí, baví se tím, že může natočit epizodicky odvyprávěnou cestu zhýralého (ale inteligentního) mladíka, který žil v naprosté neodpovědnosti vůči světu, ale také sobě. A to právě může být tím trestem. Nikoliv želízka, nemoc či smrt. Ale pachuť toho, jak neukotvený způsob života Belfort žil a žije. A i když se katarze nekoná, nelze říci, že by Scorsese přeci jen maličko nenaznačil, jak nezdravý takový život je.

Akademikům onen soud ale asi přišel málo. A i nejednomu divákovi či kritikovi. Sledovat tříhodinový trip bez morálního poučení může vést ke zvlčení. Notabene, když se trip odehrává v režisérských rukou Martina Scorseseho. Tolik laskomin, s nimiž se s námi dělí, jsme v jeho filmu už dlouho nenašli. Hra s vyprávěním (i DiCaprio se obrací na diváky, ale jedná s nimi rozpustile), absence odpočinku, zapojení intenzivně absurdních scén, koláž sexu, drog a muziky vedle exkurzí do světa obchodu s akciemi… Scorsese a DiCaprio pravděpodobně museli být na dobu natáčení v podobném rauši jako kdysi Belfort v práci.

Zkrátka a dobře, pokud vám nevadí chvíli zapomenout na konflikt dobra a zla v intencích morálky, stane se vám Vlk z Wall Streetu pochutinou, kterou – i přes její délku – dáte opojně na ex.

Hodnocení: 100 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *