Inu, k zápletce toho vlastně ani už více vědět nepotřebujete. Scénář J. K. Rowling tentokrát nenakombinoval mnoho ingrediencí a film, který vrací do hry „svět Harryho Pottera“, své kouzlo staví zejména na kouzlení, nebo alespoň na všelijakém tom zvěrstvu, co se po velkém městě bude prohánět.
A hned v závěsu za prvním odstavcem dodávám, že právě tato myšlenková střídmost mě na Fantastických zvířatech a kde je najít zklamala. Je sice velmi pravděpodobné, že Rowlingová začne jednotlivé hrdiny rozvíjet, na rok 2018 a 2020 bychom se totiž měli dočkat pokračování, při porovnání s úvodem do své ságy o malém kouzelníkovi s jizvou na čele však její nový projekt působí jako nedonošený sourozenec. A při jeho sledování se mi do mysli vkrádala opakovaně cynická otázka, zda-li si autorka myslí, že Fantastická zvířata mají nějaké opodstatnění na existenci, tedy kromě toho, že pracují s universem se silnou značkou a možností oživit na plátně nějaké nové potvory. Je možné, že jsem zle sledoval a špatně mezi těmi úleky, úprky, vzlety a pády nevyčetl vyšší myšlenkový přesah. Ne snad, že by jednotlivé postavy nevzbuzovaly sympatie, casting se tvůrcům vydařil a Eddie Redmayne je kouzelně roztržitý a odhodlaný zároveň. Jenže zatím jako by jim autoři nedali dostatek důvěry. Jejich prostor se omezuje na vypořádávání se s faktem, že v New Yorku „něco strašného“ řádí a že nějaká zvířata Newtovi utekla. Prim hrají digitální triky, animace, které ale nejsou bůhvíjak oslnivé, snad pro jejich nevěrohodné sladění se světem, v němž se příběh odehrává. Akce se objevuje ve filmu také dostatek, vlastně je jí v něm až příliš, jenže ve výsledku nejde o kolize, které by mohly výrazným způsobem působit dramaticky, neboť si Rowlingová nepřipravila dostatečně pevné základy – není moc o koho se bát, není moc důvodů, co odhalovat, dějových „cihel a cihliček“ se sestavilo příliš málo na to, aby pak film nepůsobil jen jako jízda lunaparkem.
Můj pocit rozpačitosti se zrodil i díky nenápadité režii. Přitom „potterovec“ David Yates dokázal v původní Rowlingové sérii bravurním způsobem využívat postupy střihové skladby, být zdravě patetický i překvapivě temný, aniž by se moc vzdálil mladému publiku. Fantastická zvířata a kde je najít mají lokace s atraktivním designem, velmi dobré herce, solidní hudbu, přesto působí v každé své minutě jako zahřívání, zkouška, v horším případě jako nějaký pokus, jestli jít touto cestou. Nechci proto úplně zanevřít a jsem zvědavý, co v roce 2018 přinese druhý díl. Ten první nyní funguje jen jako fajn jednohubka, která není nijak hloupá, jen nenaplnila má očekávání.
Hodnocení: 70%
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář