Název románové prvotiny singapurské autorky sice evokuje, že se jedná o napínavý thriller nebo něco podobného, ale kdepak. Rachel Hengová se pustila přímo do vod sci-fi žánru a ve své dystopii ukazuje svět, kde umírání není zrovna v kurzu.
Touha po nesmrtelnosti, a s tím souvisejícím mládím a vitalitě trápí lidstvo už bůhvíjak dlouho. V blíže neurčené budoucnosti se ale tento odvěký sen pomalu stává realitou. Společnost je posedlá zdravím, cvičením a péčí o sebe. Poškozené orgány se dají opravit, povislá kůže nahradit vypnutou, vyčerpaná játra novými a nedostatečně vitální krev životem kypící umělou tekutinou. Ideální, co říkáte? Ovšem, jak to tak bývá, tyto vymoženosti nejsou pro každého, ale jsou vyhrazeny pro vybranou elitu. Jen pro ty, u nichž je předpoklad, že se dožijí stovky let. A příhodně se jim říká živci.
Lea mezi takové vyvolené patří. Má skvělou práci, snoubence, a právě slaví sté narozeniny. Je zkrátka na vrcholu. Ovšem pak náhodně zahlédne otce, který zmizel, když jí bylo dvanáct. A desítky let hledaný protispolečenský živel najednou zasévá do jejího jasného postoje pochybnosti.
Anja má docela jiné potíže. Její matku postihla nesynchronicita, jednotlivé uměle vyspravené orgány odumřely, ale srdce dál horečně pumpuje, zcela nevšímavé k rozkladu zbytku těla. V téhle společnosti je život je nedotknutelný, a tak Anja bezmocně sleduje, jak její trpící matka nemůže umřít.
S příslibem nekonečného zdraví přichází neustálá nařízení, dietní doporučení a Dozor nad těmi, kdo by snad přece jen chtěli přejít na druhý břeh. Zkrátka diktatura zaobalená ve vitamínech a antioxidantech. Jenže v každém režimu, i v tom sebelíbivějším, je někdo, kdo jde proti proudu. Někdo, komu se hlásaná ideologie zajídá a svoboda je pro něj víc, než slib věčného života. Vítejte v Klubu sebevrahů. Ve společenství lidí, kteří jsou si vědomi toho, že zemřít by mělo být dovoleno každému. A právě tady se cesty dvou hrdinek zkříží.
Hlavní tahounka děje je Lea. Díky setkání s otcem, kterého jako dítě z celého srdce milovala, najednou svůj pozlátkový a dokonalý svět začíná vidět trochu jinýma očima. Zjišťuje, že naprogramovaný a sterilní život plný doplňků stravy a cvičení totiž postrádá jednu základní emoci – bláznivý pocit, že jsme naživu. Jakkoli paradoxně to zní. Mnohem zajímavější je Anja, která bohužel dostala méně prostoru. Ta řeší opačný problém, nedokáže se odpoutat od skoromrtvé matky a nechat ji konečně jít. Autorka se snaží obě ženy psychologicky vykreslit, tomu notně napomáhají i návraty do Leina dětství. Vývoj obou hrdinek je tak hlavním bodem příběhu a je škoda, že stejně se nepodařilo autorce prohloubit i jejich vztahy s ostatními. Třeba Lein snoubenec by mohl být krásně využit, ale místo toho se jejím osudem jen mihne.
Nápad, na němž je celý příběh postaven, je geniální, neboť kult mládí zotročuje i naši soudobou společnost a téma je tak bolestně blízké. Ruku na srdce, komu někdy neproblesklo hlavou, jaké by to bylo, nemuset se koukat na první vrásky, první šedivé vlasy, ale jen si skočit na kliniku, kde tohle všechno umí opravit. Akorát autorčino pojetí nedokázalo využít veškerý potenciál, který téma nabízí.
Jako většina prvotin trpí Klub sebevrahů několika neduhy. Například tím, že je příběh příliš rozvláčný. Obzvláště začátek, kdy vás autorka sice zlehounka uvádí do děje, ale v momentě, kdy se v jejím světě důkladně zabydlíte, zájem upadá, protože nedochází k žádným zásadním zvratům. Celkově je román zbytečně utahaný. Co nestihla za celou knihu, se naopak snaží dohnat na konci, kde se všechno najednou rychle vyřeší, to ale vede ke zkratkovitosti. Postavy, které celou dobu jen přešlapovaly na místě, začínají zběsile jednat, a najednou máte trochu problém najít v jejich jednání logiku.
Celá kniha je zajímavá hlavně tím, jak jí prosakuje morální dilema – věčný život versus právo na smrt. Kdo a proč by o tom měl rozhodovat. Jednotlivec? Stát? Vědci? Téma je náročné a zapeklité, a i když vám Klub sebevrahů nedá správnou odpověď, určitě není na škodu se seznámit s tím, co nás jednou možná čeká.
Monika Hrňová
Napsat komentář