Maarten’t Hart se českým čtenářům představil už před osmnácti lety románem Hněv celého světa. Je to ale právě Osud tažných ptáků, který je považovaný za jeho přelomové dílo. Nizozemský biolog a spisovatel v něm rozvíjí úvahy o dětství v padesátých letech, o ženách a vše doprovází popisy mokřadů, kam chodíval pozorovat ptáky.
Vlastně se ani nedá mluvit přímo o příběhu – jedná se spíše o velmi křehkou nosnou linku, z níž se vynořují jednotlivé epizody z dětství a dospívání. Maarten na večírku narazí na sestru své femme fatale, osudové lásky, která ale zůstala nenaplněná. Ve vzpomínkách se vrací na venkov do padesátých let, vzpomíná na matku, na svou první návštěvu města i na školu, na kterou byl příliš chytrý. Zároveň se ale ze vzpomínek stále vrací do současnosti. Cestuje na konferenci, a i když potkává i další ženy, nemůže se zbavit vzpomínek na tu jednu nejlepší.
Osud tažných ptáků není tolik o silném příběhu a ději plném zvratů, spíše stojí na atmosféře, myšlenkách, ubíhá v pomalém a až meditativním tempu. Retrospektivní části by mohly být častější, protože byly živelné a plné emocí, současný Maarten jako by se doopravdy jen potácel na místě a nevěděl, kam se v životě vrtnout.
Knihu doplňují povedené ilustrace Andrey Komárkové, kterých by klidně čtenář uvítal více. Maarten’t Hart dokáže velmi přesně vystihnout okamžiky, Andrea Komárková pak silné motivy děje ukazuje na obrazech.
Nizozemský venkov se všemi mokřady je nádherný. A proto, hledáte-li nevšední, náladovou a atmosférickou knihu, potom u Osudu tažných ptáků neváhejte.
Alžběta Široká
Napsat komentář