Jedním slovem: Nostalgický.
Mawerova nostalgie
Evangelium podle Jidáše je protkané Mawerovou obvyklou nostalgií a pocitem, že člověk se může snažit o cokoliv, ale okolnosti mu ten happyend stejně pořádně zamotají. V tomto se Simon Mawer drží svého typického románového scénáře, který jsme milovali ve Skleněném pokoji i Dívce, která spadla z nebe. (Mendelova trpaslíka jsem zatím nečetla, takže srovnáním nemohu sloužit.) Stejně tak dodržuje přinejmenším lehký dotek 2. světovou válkou, která uměla osudy zamotat vskutku pořádně. Ač se Evangelium odehrává v současnosti, hlavní postava, kněz Leo Newman, je silně ovlivněná činy své matky (mimochodem původně Češky provdané za německého diplomata) právě za války.
Jádro příběhu: Jidášovo evangelium
Dnešní Leo Newman je katolický kněz s výrazným jazykovým nadáním a znalostí koiné – jazyka, v němž se odehrávaly a psaly novozákonní příběhy. Když v Jeruzalémě objeví svitek se zpovědí Jidáše Iškariotského, muže, jež podle Bible zaprodal za třicet stříbrných život Ježíše Krista, je Leo tím, kdo je povolán k rozluštění a překladu svitku.
V tomto ohledu je Evangelium poměrně náročné na čtenářovy znalosti – v české katolické tradici by to snad neměl být problém, ale pokud vás novozákonní problematika minula, je těžké pochopit, co Leo během luštění prožívá. Pozor, přijde lehký spoiler: Jidáš ve svém textu vydává svědectví o tom, že Ježíš zemřel a nevstal z mrtvých. Prostě zemřel, konec příběhu, žádné Nanebevzetí se nekoná (a k tomu padá pár dalších biblických pravd). Pod vahou této informace se víra mnohých když ne zhroutí, přinejmenším se mocně zhoupne – jako ta Leova. Varování: Pokud jste silně věřící katolík, možná vás Evangelium (ač se nález svitku samozřejmě nezakládá na pravdě) dost naštve. Samotné „Jidášovo evangelium“ můžeme ale stejně dobře chápat jako coelhovskou alegorii toho, že ne vše, na čem jsme vystavěli svá životní přesvědčemí, je zcela správné a pravdivé.
Jidášové všude kolem nás
Mawerovo Evangelium nestojí jen na luštění svitku – to spíše jen doplňuje vír událostí kolem Lea a rýmuje se se zradami, kterých se dopouští Leo sám i ti, které potkává.
V příběhu figurují tři alegorické Máří Magdaleny. Ženy impulzivní, milující… a zrazující. Každá z nich zanechává v duši odtažitého kněze výraznou stopu a ač nejde o klasickou lovestory, jsou právě zrady těchto žen tím pravým jádrem Mawerova příběhu. Čtvrtým zrazujícím se stává Leo sám a to dává dohromady jidášovskou směsku celého románu.
Recenzentovo doporučení
Říkám rozhodné Ano, pokud jste si oblíbili předchozí Mawerovy knihy. Stále je to on a neměl by vás zklamat. Pokud je to vaše první seznámení s ním, mohl by vás bavit jeho popisný (přesto moderní a čtivý) jazyk a umění vtáhnout do atmosféry příběhu. I když na to bych nejraději doporučila začít Skleněným pokojem, v němž atmosféru dotáhnul k dokonalosti.
Trochu rozčilující je v Evangeliu přeskakování mezi časovými linkami a formou vyprávění: zvláště Sheldonové mezi námi budou hůře snášet změny v ich a er formě. A jak už bylo řečeno, echt věřícího čtenáře může rozčílit bourání biblických tvrzení, Biblí nepolíbený ateista pro změnu nedocení ping-pong mezi obsahem svitku a Leovým životem.
Vzato kolem a kolem, Evangelium podle Jidáše si zaslouží místo v knihovničce každého, kdo má slabost pro nostalgii, aspoň náznakem zná Nový zákon a netrvá na sluníčkových koncích.
Hodnocení: 85 %
(Mawer už napsal lepší věci, ale stále je čtivý a dostatečně spisovatelsky vynalézavý.)
Autorka: Marie Grafová
Napsat komentář