Znáte nějakého většího smolaře mezi režiséry? Terry Gilliam natočil pár značně prodělečných filmů, Kletba bratří Grimmů se mu stala sama kletbou, vysněný projekt s Donem Quijotem se mu podařilo zrealizovat jen coby dokument o nezdařeném natáčení… No a aby toho nebylo málo, když konečně začal pracovat na filmu s nízkým rozpočtem, který prostě musel být konečně to pravé, zemřel mu uprostřed natáčení představitel hlavní postavy. Terry ve své biografii nevzpomíná nejen na Heatha Ledgera, kterého označuje za nejnadanějšího herce své generace, vzpomíná také na své montypythonovské kolegy, na George Harrisona, který mu zachránil nejeden film, na práci s hollywoodskými esy, jako je Bruce Willis nebo Johnny Depp a samozřejmě se vrací i ke kořenům.
Hned v úvodu Gilliam slibuje, že rodinné štěstí v Gilliamesce nenajdete. A taky že ne – všechno, co se dozvíte o Terryho osobním životě je omezené na to, co nějakým způsobem ovlivnilo jeho tvorbu. Nebýt faktu, že Gilliamova manželka Maggie pracovala jako maskérka Monty Pythonů, kdo ví, kdy by ji čtenářům představil. To samé platí o jeho dětech – zatímco Holly vstupuje do děje hned po narození a objevuje se už v dětství v Terryho filmech, starší dcera Amy se v Gilliamesce výrazně představuje až v závěru – právě ona přinutila svého otce po smrti Ledgera zachránit Imaginarium Dr. Parnasse. Víc než klasický životopis je Gilliameska Terryho skicákem nápadů a zároveň návodem, jak sledovat jeho práci.
Na první pohled takhle pozoruhodná kniha zaujme svým výtvarným zpracováním. Je totiž plná fotografií, kreseb, náčrtů a poznámek přímo od Terryho Gilliama. Tyhle dosud nepublikované artefakty skvěle doplňují text a tvoří tak z Gilliamesky vskutku úžasnou koláž. Kniha je díky tomu na pohled stejně hravá, jako když se do ní začtete. Terry je vtipný, sarkastický, přeskakuje od tématu k tématu a přitom se alespoň rámcově drží chronologie. Pro milovníky Monty Pythonů a absurdity je to povinná četba, ale ani v případě, že je vám Terry Gilliam osobou neznámou, neprohloupíte, když si Gilliamesku přečtete. A ručím za to, že pak budete mít chuť pustit si alespoň jeden legendární skeč nebo třeba Žvahlava.
Hodnocení:
Autorka: Alžběta Široká
Napsat komentář