Dobrodružství nebo strach? Především dobrá káva!

21. 5. 2015 v 20.05

Afghánistán, země kontrastů, okouzlila Američanku Sunny natolik, že si v této nepřístupné krajině otevřela kavárnu. Je těžké prorazit v muslimském světě a ještě těžší je to pro ženu, navíc cizinku.

Sunny si prostory pronajala od místní Kábulanky, která i se synem Ahmedem v kavárně pracuje. Haladžán je pokroková žena, má výhrady vůči režimu, jež ovládl její zemi. Své názory nesmí dát najevo ani před vlastním potomkem, protože Ahmed je navzdory mládí velmi zásadový muž vyznávající tradice muslimů. I na něj však čeká zkouška odolnosti a charakteru, když v kavárně začne pracovat Jasmína.

Právě téhle neznámé dívce podává Sunny pomocnou ruku a nabízí jí místo ve svém podniku. Jasmína však skrývá tajemství, které by mohlo uškodit nejen jí samotné, ale především Sunny a jejím přátelům. Do Afghánistánu se pomalu ale jistě blíží krutovláda Tálibánu, jehož radikálních praktik se bojí všichni bez rozdílu a Jasmína se svým břemenem znamená velký problém.

I přesto, že kavárnu navštěvují lidé, má Sunny obavy, že bude muset zavřít. V ulicích Kábulu není bezpečno, dochází k sebevražedným atentátům, člověk neví dne ani hodiny. Stát se může cokoli a Sunny je vlastně pořád jednou nohou v hrobě. Protože jí je kavárna nadevše, snaží se udělat maximum pro to, aby nemusela skončit. Pořádá pokrokové přednášky a večírky, díky nimž jí do života vpadnou nové přítelkyně, trochu sebestředná samaritánka Candance a veselá novinářka Isobel. V kavárně to opět žije – ale na jak dlouho?

Přiznám se, že jsem měla při čtení smíšené pocity. Afghánistán je země, kde ženy nemají žádná práva. Jen žasnete a kroutíte hlavou, je-li v dnešním moderním světě něco takového vůbec možné. Bohužel, ano. Je samozřejmostí dodržovat tradice země, do které jedeme na návštěvu a ještě větší, pokud v ní žijeme, třeba i jen na přechodnou dobu. U tohoto příběhu mě napadlo jedno – jak snadno lze sklouznout k fanatismu.

Autorka napsala opravdu čtivý román, její vypravěčský styl je lehký a atmosféra v kavárně, všudypřítomný pocit sounáležitosti a přátelství, mi připomněl úžasný film Čaj s Mussolinim.

Ač je mi bližší sever Evropy, román Kavárnička v Kábulu jsem si vychutnala do poslední stránky. Musím uznat, že Afghánistán je země, která má určité kouzlo, díky němuž přitahuje a láká i přes velké riziko nebezpečí. Nechte se i vy okouzlit exotikou a přijměte pozvání do kavárny.

Hodnocení: 100 %

Autorka: Barbora Javorková

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím