V současné neveselé době je chytrého a vtipného humoru potřeba jako soli. Ten druhý humor, takzvaně na první signální, „lidový“, se na nás valí ze všech stran a všech možných masmédií. Proto by novinka Myšlenky za volantem neměla zapadnout.
Ptáte se proč? Právě proto, že neslevuje z laťky, kterou každý týden nastavuje její autor, Marek Eben, ve svém pořadu na veřejnoprávní televizi. Stejně jako u textů pro svou kapelu, tak i v knize najdeme jemný humor, který není bulvární.
Literární jednohubka Myšlenky za volantem přináší více než šest desítek časopiseckých sloupků, které Marek Eben uveřejnil od dubna roku 2014 do července letošního roku. Jak už žánr napovídá, setkáme se v nich s všedními tématy, které se asi honí hlavou většině z nás – soužití s partnerem, domácí mazlíčci, politika (jak světová, tak především ta komunální), starosti a radosti motorismu či sousedské vztahy. Právě ona obyčejnost námětů má své kouzlo.
Spolu s autorem si můžeme říct, „máš pravdu, tohle jsem také zažil/a, takhle si to myslím také“, což nás spojuje a přibližuje jeden druhému. Nejsou to nějaké pseudoproblémky, kterými se nás snaží krmit rádoby celebrity. Z textu dýchá „člověčina“ a je radost číst každý řádek. Nejen kvůli obsahu, to by možná zvládl kde kdo, ale také jazyk hraje svou roli. Jak jsme u Marka Ebena zvyklí, najdeme v textu hraní si se slovy, inteligenci a jemnou ironii, přecházející často do sebeironie. A sem tam také informaci z jeho soukromí, které si jinak pečlivě hlídá. Forma sloupku nedovoluje rozepsat se, ale zhutnit příběh i jeho pointu. A víme, že pointovat Eben umí. Stejně jako že se na své posluchače a čtenáře nevytahuje, bez problémů přizná chybu či přešlap.
Jak už to ale bývá u textů, které mají svou pravidelnost a nutnou uzávěrku, stane se občas, že některý je slabší, byť stále převyšuje tradiční průměr, některý zazáří jako drahokam. A protože sám autor by u podobných knih radši některé kapitoly odstranil (jenže to u vázaných knih jde těžko, lépe jsou na tom brožované varianty), aby mu zůstaly pouze ty, které prošly sítem vnímatelova vkusu, vyšel svým čtenářům vstříc. Jak? Velmi jednoduše, Myšlenky za volantem vycházejí ve formě kroužkového bloku, což autor vysvětluje následovně: „z bloku člověk vytrhne list jako nic a nemusí se trápit“ a masochisticky čtenáře nabádá, aby tak činil. Pokud by mu však po selekci zůstaly jen desky, sebekriticky a s obvyklou dávkou sebeironie se mu omlouvá. Z toho důvodu nejspíše také není v knize zařazen obsah, aby případné „trhače“ nerozptyloval.
Myslím si však, že odstraňování sloupků nehrozí. Nevidím důvod ničit něco, co prosvětlí nejen chmurné podzimní odpoledne.
Jitka Neureuterová
Napsat komentář