Padesát slov jako základ každé kapitoly, ne víc, ne míň. Umění zkratkovitého psaní s pointou v závěru Kábrtová vypilovala psaním příběhů na padesát slov na internetu. Vypsala se k velice originálnímu stylu a schopnosti na minimální ploše přinést zajímavý text, který by vlastně mohl dost dobře stát i sám o sobě. Jako celek pak román působí svižně a formálně neotřele.
Obsahově se jedná o tragikomický příběh malé El, jejíž život je od narození určován nenávistí mezi otcem alkoholikem a citově chladnou, hysterickou matkou. Jediným jistým bodem Elina bytí je dědeček, který se ji snaží chránit a nelehký život alespoň trochu ulehčit. Jak má být ale šťastná, když otce přestane vídat a matka jí tak dlouho vtlouká do hlavy, že je k ničemu, až tomu sama začne věřit, ve škole se stane terčem posměchu a izoluje sebe samu od okolního světa prostřednictvím knížek.
Na první pohled banální příběh, který už tady byl mnohokrát – chudák dítě z rozvrácené rodiny, šikanované spolužáky a trpící pocitem méněcennosti. Ano, El je prototypem takového dítěte, nicméně přesto si ji čtenář oblíbí a i když je mu líto, že kniha skončí, je rád, že končí také Elino trápení. Melancholii, která z románu vyzařuje, napomáhá kromě smutného příběhu také tragikomika období sedmdesátých a osmdesátých let v komunistickém Československu, do něhož autorka děj zasadila. Jednotlivé kapitoly jsou vždy po roce odděleny předmluvou v podobě autentických novinových titulků, jež Kábrtová vypsala z výtisků Rudého práva. Směšná ubohost a přetvářka některých titulků tak umně doplňuje všechny ty sobotní brigády, rifle z Tuzexu a sbírání céček zmíněných v samotném textu.
Autorka svou prvotinou do české prózy přinesla názornou ukázku toho, jak se oblíbené téma neoblíbených dětských hrdinů glosujících život kolem sebe dá uchopit originálně a nově. A tak se třeba jednou ke kultovní Helence z Hrdého Budžese přidá i nenápadný hlásek malé El.
Knihu Koho vypijou lišky vydalo nakladatelství Host.
Hodnocení: 85 %
Autorka: Gabriela Manová
Napsat komentář