Dědictví neznamená jen hromadu peněz….

A to ještě ke všemu pozdě a na špatný obřad. Kaple číslo 3, napsaná na malém papírku, byla londýnským deštěm rozmělněna na kapli číslo 8, a tak se Andy, místo aby uctil památku svého bývalého učitele Furnivalla, stal jedním ze dvou lidí, kteří se vyskytli na obřadu zesnulého Christophera Madigana.

Neznámý, mrtvý, ale stále filantropický Madigan ovšem připravil pro zúčastněné překvapení – a tak si Andy přišel na 17 miliónů liber. Polovina jmění. Druhou polovinu shrábla podivná starší žena jménem Maral a potud to bylo vše naprostém pořádku, dokud se na scéně neukázala dcera zesnulého Madigana.

Jelikož má kniha přes tři sta stran, je vám asi jasné, že Madiganova dcera nebude se závětí spokojena. Taky si asi dokážete představit, co s loserem Andym (pracuje za mizivý plat, snoubenka mu utekla, nezaplacené složenky jej straší ve snu) udělá taková hromada peněz. No a jestli předpokládáte, že nic nebude tak jednoduché jak to vypadá, a že ta divná žena jménem Maral pravděpodobně ví něco víc, pak si asi dokážete představit, po jaké koleji se kniha vydá. A ona se po té koleji doopravdy vydá – což je její největší mínus.

Zápletka je totiž úspěšně nahozena a místo aby se vydala do neprobádaných končin, chopí se šablony a pevně a jasně ji obtahuje (pousmál jsem se u recenze na The Economist, která začínala slovy Never predictable…). Přitom náhlé dědictví by slibovalo tolik možných alternativ – akčních, dobrodružných, depresivních, existencionálních, bla bla bla. Místo toho se dostavuje několikrát omletý příběh o člověku, který nedokáže ustát úsměv štěstěny a začne se propadat do arogance a namyšlenosti, tvořené výhradně tlustou portmonkou a obrazy od Warhola.

Naštěstí kniha tuto pasáž velmi rychle opouští a vlastně opouští i příběh Andyho Larkhama (který se sice sem tam chová jako arogantní pracháč, ale pořád má dost sympatií, aby mu člověk odpustil), protože svědomí se zahryzlo a v nějaké slabé chvilce (ano, nakonec si uvědomí, že peníze nejsou vše) Andy pocítí touhu pochopit, proč mu osud nadělil takové peníze. Jinými slovy, pro klid duše je potřeba zjistit, kdo byl Christopher Madigan.

V ten moment se kniha elegantně stáčí na druhou kolej a začíná sledovat příběh několik generací zpět, vlastně prapůvod a příčinu toho činu, který si Madigan přichystal na svůj pohřeb. Tady kniha chytá druhý dech a pakliže se první část s Andym tvářila jako hezky napsaná lekce z literárního cvičení na téma “S hromadou klišé popište, co s člověkem udělají peníze”, tato pasáž (trvající v podstatě až skoro do konce knihy) má místy epické, osudové a rozmáchlé tempo, které před sebou hrne jak historii Australského dobývání železné rudy, tak především osudy Arménů toho proklatého roku 1915.

Christopher Madigan tu dostává svoji tolik potřebnou historii, přičemž jeho životní příběh a příběh jeho rodiny splňují všechny atributy pro velkolepý hollywoodský spektákl, plný výher a pádů. Kniha tedy nenudí, ale bohužel ani nikterak neoslňuje. Ano, je to svižné a vlastně i zábavné, ale pořád se nezbavíte dojmu (tedy aspoň já se ho nezbavil), že všechny postavičky a momenty se vyvíjí nikoliv logicky, ale přesně tak, jak si Nicholas Shakespeare přeje – a to je bohužel někdy i hodně nelogicky. Například nevěřím tomu, že by se žena, kterou podvodník obral o veškeré jmění (velké!) a nechal stát u oltáře, znovu do onoho podvodníka zamilovala, pakliže by se objevil o deset let později s úsměvem ve tváři. Zde se tak děje, a to především proto, že Shakespeare v druhé polovině knihy splétá Madiganův osobní příběh v epickou splácaninu stojící na náhodách a občas podivném chování všech zúčastněných, aniž by bral ohled na to, co mu ještě projde a co ne.

Jinými slovy – kniha to je velmi zábavná (pokud máte rádi velké rodinné eposy o lásce, zatracení a odpuštění), ale musíte přistoupit na fakt, že spisovatel nejen že vodí za nos vás, jako čtenáře, ale vodí si i postavy, aby mu zapadly do občas až směšných rovnic. Pak vás čeká smutný příběh muže, u kterého se dozajista popláčete, přerovnáte životní hodnoty a sem tam se i zasmějete.

Hodnocení: 70 %

Autor: Jakub Šimáček

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *