Dva roky po vydání své první knihy Nadělení: Příběhy kluka ze zámku přichází Daniel Krejčík s druhou knihou Hájemství: Příběh kluka z pohřebky. Jen málo lidí má to štěstí, že zná své kořeny tak dobře – Daniel Krejčík je ale jedním z nich. Přečtěte si recenzi knihy od čtenářky Evy!
Pokud jste se někdy snažili sestavovat vlastní rodokmen, jistě víte, jak je genealogie náročná a kolik času hledání předků zabere. Daniel Krejčík své kořeny zná a ve své knize s láskou a vtipem sobě vlastním na své předky vzpomíná. Máte tak jedinečnou možnost podívat se do života nevšední rodiny po několik generací. Ano, nemýlíte se, jde o pohřebáky. Nicméně se nebojte, kniha vás pobaví a ve chvílích, kdy by jiní byli smutní a čtenář to očekává, autor jako by to vycítil a rovnou nás svým upřímným textem přes všechno přenese a pobaví.
Velké překvapení přináší již začátek knihy. Příběh pěti generací totiž nezačíná u předka – muže, jak by si každý mohl myslet. První z rodu, který se věnoval tomuto nevšednímu povolání byla totiž žena, Stázka. Paní Anastázie byla neskutečná žena, která se nebála překročit hranice. Žena houževnatá, pracovitá, která se nikdy nevzdávala. Mnohým tak šla jistě příkladem. A i když je to dávno, mnoho z nás jistě napadne, že takového člověka si je potřeba vážit a mít k němu úctu.
Čtenář má tak jedinečnou možnost dozvědět se mnoho zajímavého nejen z tehdejší doby, o nevšedním zaměstnání a jeho vývoji, ale také o životě konkrétní rodiny po několik generací. Jistě si zamilujete důvtipnou „Pohřebáckou pohádku“. A upřímně, nikdy mě nenapadlo, jak moc to má pohřebák v pohádkách náročné.
Málokdo z nás se někdy o pohřebnictví zajímal, a tak příběh kluka z pohřebky může být velkým překvapením. I když si Daniel Krejčík sám zvolil jiné povolání, rozhodně dál nese svou část rodinného příběhu. Sepsáním a zveřejněním vlastní autobiografie nám dal nahlédnout do nevšedního prostředí, a tím udělal pro rodinné řemeslo a tradici opravdu hodně. Mnohem víc však udělal pro nás. Po přečtení knihy budete vědět, co mám na mysli.
Projdete tak příběhem svérázné babičky Aleny a moudrého dědy Edy i jejich mladšího syna s milující manželkou Danielou. Projdete si Danielův život, který píše tak odlehčeně, že věřím tomu, že se určitě najde nejeden nadšenec, který se rozhodne změnit povolání. Stejně jako jiní čtenáři, kteří zvednou telefon a zavolají svým rodičům, aby jim řekli, jak moc jim na nich záleží.
Daniel Krejčík je nejen známý filmový a divadelní herec, ale také dabér. Člověk, který sbírá jedno ocenění a nominaci za druhým. Zkrátka člověk mnoha talentů, neboť i přes všechny činnosti, kterým se věnuje, pro nás zvládl s láskou napsat tuto nevšední knihu. Ostatně koho by neinspirovalo k psaní už jen to, že se jeho prvotina stala bestsellerem. A tak za hojného povzbuzování ze strany fanoušků psal Daniel Krejčík ve chvílích volna další a další strany své autobiografie.
Upřímně se domnívám, že by měla být taková krásná kniha v každé rodině. Je krásné číst, že má i v dnešní době někdo úctu ke své rodině, rodinným tradicím a řemeslu i ke svým kořenům. Je to o důvod víc, proč si autora knihy vážit.
Upřímnost a humor, se kterými nám o svém životě, první lásce a rodině vypráví, bude blízký snad každému čtenáři.
Autor sám se tak ve svých třiceti letech vrátil domů, kde nalezl své útočiště – hájemství.
Připomeňme si autorova slova, která jsou víc než pravdivá: „Někdy se člověk musí vrátit, aby mohl jít dál.“
Autorkou recenze je Eva Marešová.
Napsat komentář