Další návrat do minulosti s oddělením Q

Oddělení Q je zvláštním útvarem kodaňské policie, který se zabývá vyšetřováním nevyřešených a odložených případů. Hlavou týmu je komisař Carl Mørck, policista, který byl sem do suterénu před lety odklizen po nevyvedené přestřelce, ve které jeden kolega zahynul a druhý ochrnul. Carlova poznávací znamení – je trochu sobecký, líný a netolerantní, příliš nevychází se svými nadřízenými, ale jinak docela sympatický. Zdárně mu sekunduje svérázný arabský asistent Asad, který se chová jako prosťáček, který neumí ani pořádně dánsky, zároveň ale vykazuje podivuhodné znalosti v nejrůznějších oborech. Rosa je jediná žena v týmu, dáma, která si moc často nebere servítky a která tomu všemu občas neformálně šéfuje.

Všichni tři vyrážejí na ostrov Bornholm, kde působil policista, který požádal Carla o pomoc při řešení letitého případu. Carl ho odmítl a policista vzápětí spáchal sebevraždu. Zanechal po sobě dům plný poznámek a fotografií a také hodně skepse – případu mladé dívky, která zahynula při autonehodě obětoval půl života, kvůli této posedlosti ho opustila i manželka se synem, ztratil přátele a nikdo už ho nebral vážně. Jenže ona to tenkrát asi opravdu nebyla obyčejná nehoda, vše nasvědčuje tomu, že dívku někdo zavraždil. Kdo se jí potřeboval zbavit? Kdo měl motiv? Nitky vedou různými směry, k dávným spolužákům, tajemné dodávce, neznámému milenci, charismatickému zakladateli nového náboženství či ke slunečním bohům.

Na co se můžete v tomto díle série těšit? Rozhodně na skvěle vypracovaný příběh, ve kterém vás čeká nejedno překvapení. A i když už vám vše bude jasné, tak posledních 100 stránek vás vyvede (opakovaně) z omylu. Připravte se také na pořádnou porci esoteriky a alternativního životního stylu – Adler-Olsen ve svých knihách často řeší aktuální společenské problémy Dánska, tentokrát se zaměřil mimo jiné na přírodní sekty. V neposlední řadě na výborný jazyk (na kterém má samozřejmě svůj velký podíl i překladatelka Kristina Václavů) plný humoru. Úplně jsem zapomněla, že Jussi Adler-Olsen dokáže být takhle vtipný. Projevuje se to hlavně v dialozích Carl – Asad, které jsou plné multikulturních narážek, zábavné jsou ale i Carlovy myšlenkové pochody či Asadovy kulinářské zvyklosti (např. zvyk snídat cukr s kapkou kávy). Potěšilo mě, že autor v této knize opět více rozvíjí vedlejší linie týkající se členů vyšetřovacího týmu a táhnoucí se celou sérií. Carl z tohoto dílu tak vychází zase o něco empatičtější a lidštější a Asad tajuplnější. Na odhalení tajemství tohoto muslimského chlapíka se ostatně dost těším – snad to Adler-Olsen v příštím díle s ohledem na aktuální imigrační vlnu nezkazí. No a Rose a její sestry – to bude asi taky ještě zajímavé.

Román Nesmírný má skoro 600 stran, já jsem s ním strávila jednu moc pěknou deštivou sobotu. Na dlouhé noční večery kniha jak dělaná!

Hodnocení: 100 %

Autorka: Hana Kubíková

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *