Na konci prvního dílu pohádkové trilogie se podařilo Agátě a Sofii dopsat svou pohádku a dočkaly se svého šťastného konce v podobě návratu do Gavaldonu. Dívky zlomily kletbu a ve vesnici je díky tomu oslavují jako hrdinky. Dočkaly se vlastní sochy na náměstí, Sofie režíruje muzikál mapující jejich dobrodružství a vše se zdá být bez chybičky. Jenže Sofiin otec chystá svatbu s vdovou Honorou, která kdysi bývala nejlepší kamarádkou Sofiiny zesnulé maminky… a Sofie se samozřejmě snaží svatbu ze všech sil překazit. Agáta je ráda, že se spolu se svou nejlepší kamarádkou vrátila domů, ale začíná pochybovat o tom, zda si vybrala ten správný šťastný konec, a nevědomky tím otevře zpátky bránu do pohádkového světa. V Gavaldonu se tak začnou dít zvláštní věci a obě kamarádky se ocitnou na útěku.
Náhoda je zavede až k branám Školy dobra a zla. Jenže ta vůbec nevypadá tak, jak si ji Agáta se Sofií pamatují – ze Školy dobra je Škola pro výchovu a osvětu holek a Školníkova věž se přesunula na stranu bývalé Školy zla, která teď hostí Ústav pro pomstu a odškodnění chlapců. Vážně odsud knihomolky odešly teprve před devíti měsíci? Všechno je tady vzhůru nohama – dívky nosí modrou, víly nahradili motýli, ze všech maleb zmizeli princové a celá výuka je zaměřena proti klukům. A hlavně – z Navěček a Nikdyvícek jsou najednou kamarádky, bývalé princezny se přestaly zkrášlovat a naopak některé čarodějnice vypadají lépe než kdy dřív.
Pohádka o Sofii a Agátě však nezměnila poměry jen ve Škole, ale zasáhla celý Nekonečný les a snad všechny pohádkové bytosti. Princezny vyhnaly své udatné prince a začaly se přátelit s čarodějnicemi. Zhrzení princové se tak usídlí před branami Školy a požadují hlavu Sofie a Agáty. Ty však musí řešit nejen to, že se Fabuláře zmocnil Tedros, který chce Agátu pro sebe, ale taky intriky nové ředitelky Evelíny Krutopřísné. Navíc, pokud se ze Sofie opět stane čarodějnice, už jí navždy zůstane.
Světu Školy dobra a zla jsem propadla už při prvním setkání. Propojení známých pohádkových bytostí se školní institucí, kde se o studentech rozhoduje, zda se stanou hrdinou, padouchem, zvířecím pomocníkem nebo jedovatou rostlinou, je jednoduše geniální. Děti slavných rodičů mezi sebou soutěží o lepší umístění a tím pádem o šanci na svou vlastní pohádku. Ve Světě bez princů mi chyběl starý rozpor mezi stranou dobra a zla, ovšem rivalita chlapců a děvčat jej plně nahradila. A kde chyběl proradný Školník, tam poslal ředitelku Krutopřísnou.
První díl série mi přišel hlavně na konci hodně temný, takže mi bylo celkem jasné, že Svět bez princů nebude žádnou procházkou růžovou zahradou, ale spíš nebezpečným Nekonečným lesem. Příběh mě však opět naprosto pohltil a až do poslední stránky nepustil. A ten konec? Vážně potřebuju poslední díl co nejrychleji!
Chainaniho Škola dobra a zla je sice primárně určena mladším čtenářům, ale na své si přijdou i dospělí, kteří jsou alespoň v koutku duše stále dětmi. Navíc nejde o klasický boj dobra se zlem, který jako vždy vyhrají ti dobří. Svět bez princů je tak zamotaným příběhem plným intrik, že se místy ztrácíte v tom, kdo je vlastně padouch a kdo hrdina, co je pravda a co je výsledkem něčích plánů.
Hodnocení: 95 %
Autorka: Markéta Kubalová
Napsat komentář