Co s životem, když končí svět?

Každý z nás se asi čas od času setkal se rčením „žij, jako kdyby byl každý den tvým posledním“. A všichni tohle rčení myslí dobře. Ale co by se stalo, kdyby se náhle začalo vztahovat na celou populaci planety Země? Jak by světem zahýbalo to, že má již brzy skončit?

Eliza, Peter, Anita a Andy si poklidně žijí své životy běžných puberťáků, každý s jednou stereotypizační nálepkou. Coura. Sportovec. Snaživka. Flákač. Každý z nich se potýká s jinými problémy, které jim život hází do cesty a které by samy o sobě v dnešní době již na dobrou knihu prostě nevystačili. Jenže jednoho dne se všechno změní – vyjde najevo, že asteroid, který měl naši planetu v klidu minout, nejspíš míří přímo na ni a do dvou měsíců zničí veškerý život. Smůla.

Je jasné, že tato zpráva zahýbá s celou společností. Perspektiva dospívající čtveřice je však velmi zajímavá – všichni stojí teprve na prahu života, mají plnou hlavu snů a přání, které si chtějí splnit a na které teď už s největší pravděpodobností nedojde. Co je tedy to důležité? Co by měl člověk se svými posledními dny dělat?

Příběhů s podobně tragickou zápletkou jsme tu už měli nespočet. Že má svět skončit, to je něco, s čím si tvůrci vždycky rádi vyhrají. Málokdy se však stane, že by mělo toto vyprávění mladistvý kabátek young adult literatury. A teď nemluvím o všech dystopických ságách, kterých se rojí jako hub po dešti. Mluvím o knihách, kde svět opravdu končí a nový se nerodí.

Ve Všichni jsme hleděli vzhůru zajímavě kontrastuje klasická složka všech běžných YA knížek – tedy nějací ti puberťáci, milostné trojúhelníky, středoškolské trable a problémy s rodiči – a opravdový, reálný, vážný problém, se kterým se jen tak běžně nepotkáte – konec světa. Právě díky tomuto tématu získává příběh něco navíc, kvůli čemu byste si ho měli přečíst. Jinak totiž příliš nevybočuje z průměru – je psán jednoduchým a čtivým jazykem, hlavní postavy se chovají adekvátně svému věku a jejich následující činy je dost dobře možné odhadnout, starší čtenář nad nimi často nechápavě zavrtí hlavou. Na druhou stranu je jednoduché se s nimi ztotožnit, protože podobné problémy jako tato hlavní čtveřice jsme řešili všichni.

Ale právě zajímavě zvolená premisa posouvá knihu o pomyslný stupeň výše. Autor svůj nápad promyslel a skutečně využil – na stránkách knihy můžete sledovat rozpad lidské společnosti a lidských bytostí obecně v přímém přenosu. Kromě toho vybral i více než vhodnou vyprávěcí formu – po kapitolách se střídá čtveřice vypravěčů, jejich příběhy se protínají a zase rozcházejí, ovlivňují navzájem své životy tu více, tu méně.  Vzniká tak zajímavá mozaika dojmů a pohledů – něco podobného, jako jsme si mohli užít ve Sněží, sněží…, ale propracovanější, sevřenější a dotaženější. Vyprávění tu opravdu tvoří soudržný celek, který díky tomuto stylu čtenáře vtáhne mnohem víc, než kdyby se na konec světa díval jen jedněma očima.

Pokud tedy patříte do mladší věkové kategorie, nebo hledáte něco oddychovějšího, ale přesto zajímavého, je Všichni jsme hleděli vzhůru od Tommyho Wallacha tou správnou volbou. Přečtete ji lehce a rychle, ale přesto  vás přiměje k zamyšlení – co byste v dané situaci dělali vy?

Hodnocení: 70 %

Autorka: Kateřina Stupková

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *