Co když se to všechno vážně Stal(l)o?!

Témata, která si autoři vybírají pro své romány, nejsou bezedná studna nápadů. Přesto se občas najde někdo, kdo vytáhne příběh tak originální (a tak starý), že si až říkáte, jaktože to ještě nikoho nenapadlo? Jedním takovým je i švédský spisovatel Stefan Spjut. Ten si pro základ svého vyprávění vybral staré legendy o trollech a vystavěl na nich strhující příběh o našich kořenech, víře v (nad)přirozeno, sepjetí s přírodou i rodičovské lásce a zodpovědnosti.

Život Susso Myrénové je určován jakýmsi prazvláštním rodinným dědictvím, jež ji doprovází na každém kroku. Pátrání po trollech je spíše posedlost než podivná záliba. Ale co by to bylo na té dědečkově fotografii, když ne troll? Možná už brzy bude moct prokázat, že hon za mystickým tvorem není čiré bláznovství. Když se jí ozve stará paní, jejíhož čtyřletého vnuka pozoroval zvláštní člověk podobný skřítkovi, bez rozmýšlení se vydává pro důkazy. Jenomže poté, co malý Mattias zmizí, už to přestává být jen nezávazné dobrodružství. Susso se se svou matkou a bývalým přítelem pouští na velice tenký led. Ale nejspíš je to jediná možnost, jak najít ztraceného chlapce i pravdu o trollech…

Spolu s hlavními hrdiny se vydáváme na putování skrz naskrz mrazivým Švédskem, od laponského severu po Stockholm, a setkáváme se s více či méně podivnými lidmi, kteří mají co k otázce skřítků, trollů i zvláštních zvířat říci. A že autor překvapením nešetří! Místy jsem se opravdu bála (a bojím se i teď při psaní recenze), místy jsem příběh hltala jedním dechem, místy jsem se nechávala poklidně provázet úchvatně popisovanou švédskou přírodou, jejími hlubokými lesy, tajemnými jezery i zasněženými pláněmi. Bez všudypřítomného umného popisu prostředí by kniha ztratila polovinu ze své přitažlivosti i tajemnosti. 

Občas mi to všechno přišlo naprosto absurdní, ale vzápětí jsem se neodvážila přítulné veverce či starému skřítkovi zasmát, co kdyby se náhodou objevili za mým oknem?! Fandila jsem hrdinům v honbě za pravdou, fandila jsem pomocníkovi ztraceného chlapce, fandila jsem i vztahu Susso a Torbjörna. 

Ta kniha je tak specifická, tak pohlcující, tak dobrá, že by byla škoda ji minout. Já se k ní ještě musím vrátit, abych si mohla znovu vychutnat pasáže, které jsem jistě v divokém sledu událostí zanedbala, abych se mohla opět ocitnoutna všech těch místech ve Švédsku a v neposlední řadě, abych se znovu mohla ponořit do světa, jenž možná existuje jen v lidské fantazii a povídačkách, ale možná taky nejen v nich…

Hodnocení: 100 %

Autorka: Gabriela Manová