Příběh útlého románu Na konci aleje vypráví místní kronikář Augustin Skoumal. Postupně nás seznamuje se svou minulostí, s obyvateli domova a se všedním i nevšedním životem v něm.
Na první pohled se jedná o jednoduché a možná neinvenční vyprávění, ale už na ten druhý najdete v knize Na konci aleje mnoho moudra a jemného pohledu na trochu tabuizovanou kapitolu našich životů – stáří.
Je úplně lhostejné, že autorka Valja Stýblová napsala román již v roce 1979. Některé skutečnosti zůstávají neměnné po celá desetiletí, mnohdy je třeba říci, že bohužel.
Kniha je psána snadným, až lidovým jazykem, jako by ji opravdu psal nějaký pan Skoumal ve volných chvílích u kafíčka. To dodává vyprávění na autentičnosti a nutí čtenáře číst dál a dál. I když se budete snažit, zanedlouho se ocitnete opravdu na konci aleje, co to povídám, na konci románu.
Všedně nevšední pohled do života seniorů je samozřejmě okořeněn špetkou lásky, příbuzenské lhostejnosti i nenávisti, ale především notnou dávkou humoru a ironie. Smích je přeci solí života a bez soli vařit nejde.
Na konci aleje je báječným čtením pro všechny, jimž není nic lidského cizí, rádi se dozvědí, co se honí hlavou jednomu starému bernímu úředníkovi, a umějí se zasmát. Především sami sobě. Protože nás všechny jednou nějaký konec aleje taky čeká.
Hodnocení: 100 %
Autorka: Helena Herynková
Napsat komentář