Naskočíte do taxíku a najednou vstoupíte do života onoho člověka, který sedí za volantem a jemuž svěřujete zdraví. Jaké příběhy píše život z pohledu taxikáře, prozradí knížka Jiřího Němčíka.
Drsňák s dredy až na zadek, který jede na festival, uhlazený podnikatel spěchající na schůzku. Dan Nekonečný a jiní slavní cestující, zcela obyčejná babička s nákupem, která potřebuje odvézt jen pár metrů, které už by neušla. Kněz, dáma z nočního podniku, barman i opilec. Ti všichni a mnozí další se střídají Jiřímu Němčíkovi v taxíku, když brázdí Prahou. A během jízdy z bezpečí místa řidiče nepozorovaně sleduje, co se děje za ním.
Pražský taxikář Jiří Němčík miluje svou práci a denně potkává celou řádku lidí. Sedí za volantem, pozoruje okolí a nahlíží ve velmi omezeném čase do cizích životů. Občas je psychologem, opatrovníkem, jindy zase zpovědníkem, ale vždycky je tím, kdo je ochotně připravený naslouchat. Jednou zkusí svému zákazníkovi poradit, podruhé se zase snaží, aby jeho vůz i on přežil ve zdraví.
Celé to začalo touhou podělit se o zážitky, které autora potkávají. Jednoho dne si tedy založil blog a pravidelně se mu svěřoval s příběhy, odehrávajícími se v jeho autě. Když se zápisků nashromáždilo dost, mohla konečně vzniknout knížka Přiznání taxikářů. Němčík poeticky vypráví o nejzajímavějších zákaznících, které vezl. Někdy s humorem, jindy se sentimentem či nostalgií glosuje všechny, kteří mu prošli zadní sedačkou a zanechali tak stopu v jeho životě. Zamýšlí se nad vlastním osudem, v konfrontaci s prchavými okamžiky těch druhých. Reflektuje rovněž události uplynulého roku a vzpomíná na některé slavné osobnosti, které svezl a jak ho ovlivnili. Například se v knížce dočtete o tom, jak výše zmíněný, již zesnulý zpěvák Dan Nekonečný rozsvítil a zpříjemnil Němčíkovi ponurý, deštivý den.
Přiznání taxikářů je ale především zábavnou přehlídkou obyčejných lidí, kteří nastoupili v tu pravou chvíli. Kniha je sondou, sociologickým průzkumem, co všechno se můžete od zákazníka dozvědět, když ho vezete. Nemusíte ji číst najednou, můžete si ji dávkovat jako chutný vitamín. Nechat si kousek na smutný den, kdy akutně budete potřebovat rozveselit. Anebo ji možná zhltnete na posezení jako nejchutnější nedělní zákusek. Každopádně po přečtení dostanete chuť objednat si taxíka a jezdit s řidičem několik hodin, aby vám mohl vyprávět svoje příběhy. Při čtení si vzpomenete (s pousmáním nebo zčervenáním), co všechno jste vy sami dělali a říkali při jízdě taxíkem. A možná také na to, co jste na jeho sedadle zapomněli.
Kolikrát jste se zamilovaně drželi s láskou za ruku, jindy jste se lačně líbali, onehdy zase s opilou hlavou jen čekali na dojezd domů, vděční, že vás řidič vlastně nebere na vědomí. Ale knížka Přiznání taxikářů dokazuje, že řidič nesedí v bublině, ale naopak vše vnímá a v případě Jiřího Němčíka i zapisuje. Jestli jste měli štěstí, možná jste s ním také jeli.
Helena Herynková
