Být „hvězdou“ ještě neznamená úspěch

7. 10. 2016 v 13.27

Přiznejte se, kolikrát jste klikli na video s roztomilým koťátkem, které utíká za klubíčkem, nebo s roztomilým dítětem, které usíná u jídla? Možná jste zabrousili i mezi silnější kalibry, jako děsivé (a hlavně hloupé) úrazy, nebo dokonce úmrtí… Virál je prostě virál… Šíří se rychleji než ničivý požár a má stejně destruktivní účinky (někdy). Zvlášť když je vám osmnáct a sítí letí video, jak provádíte orální sex s dvanácti cizími týpky…

Není nic lepšího než strávit volno v destinaci, kde se hojně pije alkohol, horká a zpocená těla se kroutí v rytmu podivné hudby a všichni jsou jako utržení z řetězu. Tak přesně sem jedou na dovolenou dvě sestry. Lea je sprostá, drzá a ustavičně v opozici. Su-Jin je jejím pravým opakem. Adoptovaná, svědomitá a ta „perfektní“ dcera. O to větší překvapení je, když se Su-Jin ocitne na videu, kde orálně uspokojuje partu dvanácti mužů. Video se šíří internetem jako střela. Během několika hodin se počet zhlédnutí dá počítat na tisíce a zájem neutichá… Klub by si těžko vymyslel lepší reklamu a ještě k tomu zadarmo. Jenomže co Su-Jin? Její pověst a budoucnost? Vše se nezadržitelně řítí do černé pasti, která se rozšiřuje a pohlcuje každého, kdo se k ní přiblíží…

Jak tuhle situaci řešit, když k žádnému trestnému činu nedošlo? Jak potrestat bezcitného kameramana, všechny ty muže, kteří využili sotva zletilou opilou dívku? Matka obou dívek to takhle prostě nemůže nechat. Rozhodnutí střídá rozhodnutí a virál se každou vteřinou dostává k novému odběrateli… Virální videa dokážou natropit i spoustu neplechy jen tím, že ho zhlédne další uživatel. Co si ale málokdo uvědomuje, jsou následky.

Helen FitzGeraldová se svého tématu zhostila s bravurou a velmi pevnou rukou. Nekrouží a nenaznačuje, je syrová, stejně jako její postavy, které bez příkras a cenzury vypovídají o svých pocitech, obavách, strachu i rozhodnutích. Zasazení příběhu, vykreslení situací nebo vyzdvižení zápletky je sympaticky přímočaré, i když se autorka sem tam neubránila trochu chaotickému popisu. Odpovídá ale stylu a chování jednotlivých postav, takže neruší, vtahuje do textu. Hravě se vyrovnává s pudovými myšlenkami, stejně jako s výčitkami svědomí a všemi pocity, které se střídají jeden s druhým. Nepodsouvá ani nesoudí.

Fakt, že sama autorka pracovala jako sociální pracovnice u kriminální policie, příběhu neskutečně pomohl. Není plochý, má několik propracovaných rovin i pohledů na věc a vyšponované napětí, které efektivně graduje tak, jak si správný příběh zaslouží.

Hodnocení: 85 %

Autorka: Tereza Bártová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím